Dobrman

Není elegantnějšího psa, který by svalnatým hladkosrstým tělem plným aktivity, hrdým držením hlavy, sebevědomým a upřeným pohledem, upoutal svojí dokonalostí nejen vedle dámy v plesových šatech, psovoda s maskáčích, či na procházce v parku mezi ostatními hrajícími si psy. Je nádherný, hrdý, vznešený, ostražitý a nebojácný, prostě úžasný…… JE TO DOBRMAN

Nádherný „psí aristokrat“ dobrman je velice inteligentním psem s vrozeným hlídacím instinktem,

spolehlivý, a věrný, přizpůsobivý jakémukoliv prostředí, prostě ideální ochránce, obranář, společník. Má i výborné povahové vlastnosti, které z něj dělají učenlivého a rychlého psa služebního. V současné době je dobrman využíván pro jeho vynikající čich i jako pes záchranářský, lavinový, jeho temperamentu a hravosti lze využít v soutěžích agility. Dnešní standard mezinárodní kynologické organizace FCI vyžaduje oddaného, milého, živého, bystrého a učenlivého psa, který je vynikajícím psem společenským, doprovodným i obranným, je nedostižným aportérem i výborným stopařem a obranářem, a přitom není útočný, neurotický ani bázlivý. Dobrman miluje děti a rád si s nimi neúnavně hraje. Ušlechtilostí, povahou a krásou si dobrman získal mnoho obdivovatelů a milovníků na celém světě.

Dobrman patří k několika plemenům uměle vyšlechtěným.

Vytvořil ho pan Karl Friedrich Louis Dobermann v Německu v druhé polovině 19. století. Pan K. F. L. Dobermann byl výběrčím daní a městským rasem, a snažil se vyšlechtit plemeno středně velkého psa pro svoji obranu. Křížil pravděpodobně plemena pinč, výmarský ohař, pointr, francouzský bauceron, nebo i jiná. Záznamy si pan K. L. Dobermann v té době nevedl, a tak se dnes můžeme jen dohadovat, která plemena se na vyšlechtění dnešní podoby dobrmanů podílela. Dobrmani se vzhledem k jejich vynikajícím vlastnostem brzy rozšířili za hranice Německa, a dnes není kontinent, na němž by dobrmani neměli svoje obdivovatele.

Výchova pro štěně má být hra, při které je učíte základním návykům a povelům:

čistotě, přivolání, pochopení povelu „fuj“, nebo „nesmíš“, chůzi na vodítku, ponechání na místě, cestování autem a dopravními prostředky, zvyk na lidskou i psí společnost.... Jakmile si štěně vezmete a je správně přeočkované, je nejdůležitější  s ním chodit na procházky a seznamovat je s nejrůznějším prostředím, situacemi, lidmi, věcmi, zvířaty. Malé štěně ještě „neví“, že se má bát, a tak vše, s čím se setká, bude přijímat ochotně a s radostí.

Výcvik navazuje na výchovu, a dá se říct, že se s ním má začít tak po 10. měsíci

a na kynologickém cvičišti. Jeho cílem je nejen naučení a zvládnutí cviků a povelů, ale i složení všestranné nebo speciální zkoušky, bonitace, nebo jiné pracovní využití psa (strážení objektů, vyhledávání drog, výbušnin, zavalených osob, ....)

Nejčastěji používanou metodou při výchově a výcviku je

pokárání a pochvala. Pokárání (káravou intonací hlasu – FUJ, NESMÍŠ,..) musí být jasné, silným hlasem, hlasitě a zřetelné, a  pochvala (laskavou intonací – TO JE DOBŘE, TAK JE HODNÝ, PĚKNĚ,…) musí být výrazná, ale ne hlasitá. Jakoukoliv pochvalu můžete podpořit pohlazením nebo nabídnutím oblíbeného pamlsku (třeba granulky, kousku sýra, piškotu,…). Pokud pro posílení pochvaly používáte pamlsek, musíte ho mít neustále u sebe, protože pokud ho štěněti po dobře provedeném povelu nedáte, má pocit, že cosi udělalo špatně. Odbourávat podávání pamlsků můžete až s přibývajícím věkem psa, protože pro pokud s ním chcete složit nějakou zkoušku, pamlsek jako odměna není na zkoušce dovolen.

Jako pokárání, trest, používejte u malých štěňat jen silného hlasu, u mladých psů můžete prudčeji trhnout vodítkem Zásadně štěně netrestejte bitím, šviháním prutem nebo vodítkem. Největším trestem pro psa je, když se pán zlobí natolik, že jej pošle na jeho místo a určitou dobu s ním „nemluví“.

Už malé štěně můžeme učit základním povelům (sedni, lehni, štěkej, aport, ke mně, zůstaň), vše děláme nejlépe hrou a za současného odměňování pamlsky. Štěně nemusí povely vykonávat přesně, to je už věcí výcviku, mělo by však být s nimi seznámeno. Štěně učíme nejdříve jednodušší cviky, a výcvik u malého štěněte nesmí být delší než souvislých 5 minut, nebo dobu, po kterou štěně výcvik zajímá. Při prvních příznacích nezájmu odpoutáme štěně hrou, a pokračujeme až za delší dobu, třeba až po odpočinku. Denně bychom měli štěně něco naučit nebo aspoň s ním procvičit, v době „štěněčí“ pes velice rychle chápe, ale také naučené rychle zapomíná.

Pes sice patří mezi masožravce, ale ve stravě musí mít obsaženy i rostlinné složky.

Pro všechna životní období psa je vyváženost a stravitelnost potravy nesmírně důležitá. Potřeby se mění – v době růstu, dospělosti, výcviku, březost, nebo ve stáří jsou jiné požadavky na skladbu ale i četnost krmení. Pravidelnost a i místo, na kterém stravu psovi podáváte, je taky důležité. Misky by měly být vždy čistě vymyté a zbavené předchozích zbytků. Mě se osvědčilo krmit dospělé psy okolo 20 hodiny, a misky dávám na větší čtverec linolea, popřípadě na kachlíčky, kvůli udržování čistoty. Někteří psi mají ovšem tendence kusy stravy (hlavně maso a větší sousta)  z misky vytahovat nebo dokonce odnášet do pelechu. Takovýmto psům v blízkosti misky položte noviny nebo hadr, na kterém by svoji „ulovenou“ potravu v klidu snědli.

A máte – li více psů, měl by každý mít svoji vlastní misku. Protože jinak by ten dominantní byl u potravy první, vybral nejlepší sousta, a trpěl obezitou, a ten nejmladší nebo podřízený by se nikdy dostatečně nenajedl. Samozřejmě – „šedivá je teorie a zelený je strom praxe“ a tak i já dělám chyby, krmím své psy dohromady, a tak aby se všichni dostatečně najedli, dávám větší množství než je zapotřebí. No, jsme jen lidi, že….

Když si odebíráte štěně, je u chovatele přikrmováno zpravidla třikrát denně.

Ale většina fen ještě štěňata i v sedmém týdnu jednou nebo i dvakrát denně kojí. Mléko už sice obsahuje jen malé množství výživných látek, je vodnaté, ale je to krmení. A tak když si štěňátko donesete domů, mělo by být krmeno aspoň 4 krát denně. Frekvence 4 denních dávek krmení dodržte tak do 3 – 4 měsíců. To znamená, že denní množství potravy rozdělíme na 4 dávky a dodržujeme pravidelnost krmení, venčení a spánku. Štěňata od 4. měsíce tak do 10. měsíce můžete krmit už jen 3x denně, žaludek je už tak vyvinut, že je schopen zpracovat i větší množství potravy.Ve věku 10–12 měsíců můžete podávat stravu už jen ráno a večer. Rozdělení na dvě dávky je taky výhodnější nejen kvůli dennímu režimu psa (majitel zpravidla ráno odejde do práce, pes je aspoň 8 hodin v klidu, a majitel má na psa čas až odpoledne a navečer), ale i jako prevence otočení žaludku z přílišného naplnění. Dospělého – dvouletého a staršího psa už můžete krmit jen jednou, a to nejlépe večer. Samozřejmě každý pes musí mít dostatek čerstvé pitné vody.

Krmiva pro psy jsou ve třech druzích – nejčastěji majitelé psů krmí suchou granulovanou stravu.

Ale v obchodech je možno zakoupit konzervovanou potravu masitou, nebo i kompletní. Průmyslově vyráběná krmiva ověřených výrobců jsou vyvážená – to znamená že obsahují potřebné živiny v takovém množství a kvalitě, aby zaručovala dobrý a plnohodnotný rozvoj vašeho psa.

Jestliže štěně krmíme kompletní průmyslově vyráběnou směsí, dávkování je podle návodu. Zpravidla se podává 200 - 400 g suché směsi na 10 kg váhy psa podle druhu, kvality a typu krmiva. To je jen orientační množství. Záleží nejen na množství bílkovin a tuků ve stravě, ale i na jejich stravitelnosti, vhodnosti či kvalitě. Štěně krmíme kompletní směsí pro štěňata případně mladé psy tak do věku 12 – 18 měsíců. Proto, pokud štěně chceme krmit kompletními krmivy, vybíráme pouze z kvalitních značek, a nejlépe z těch, které mají ucelenou řadu podle věkové skupiny psů (štěně, mladý pes, pes v zátěži, březí a kojící feny, pes bez zátěže, senior, ...). Při krmení kvalitní kompletní stravou už psovi nemusíte zpravidla přidávat žádné přídavky.

Dobrman patří k rychle rostoucím plemenům

a proto má obrovské nároky na kvalitu stravy při poměrně málo objemném žaludku. Není proto prohřeškem proti stravovacímu řádu, jestliže štěněti dáváme kromě potřebné kompletní stravy i něco jiného, pokud je to stravitelné a štěně to rádo přijímá. Můžeme například jednu denní dávku krmení nahradit tvarohem rozmíchaným s medem a mlékem (vynikající zdroj vápníku pro rostoucí štěňata), piškoty s mlékem, sýrem, jogurtem (který velice dobře působí na trávení a je i zdrojem vápníku), vařeným či syrovým hovězím masem, vařenými vnitřnostmi, rybou, drůbeží, atd. A chybou není ani pokud se náš pes naučí přijímat s chutí syrovou zeleninu (mrkev, hrášek, petržel, okurku, ...), nebo ovoce.

U dospělých psů, kteří nejsou ve výcviku, a u starších psů je menší potřeba bílkovin i energetické složky stravy. Přidávání většího množství pamlsků (nebo překrmování psů) vede k obezitě a s ní spojeným zdravotním problémům.

Pokud však krmíme pouze připravovanou stravou, musíme si uvědomit, že pes má určitou potřebu živin,

minerálních látek, vitamínů, a toto množství musíme dodržet. Na jeden den krmení pro tříměsíční štěně bychom měli mít zhruba 800–900 gramů krmiva, a pro pětiměsíčního až ročního psa 1300–1500 gramů krmiva skládajícího se ze 2/3 masa a živočišných bílkovin a 1/3 příloh a zeleniny. Denně musíme přidávat minerály a vitamíny – nejlépe ve speciálním přípravku. Denní množství stravy je rozdílné podle aktivity a rychlosti růstu štěněte. V žádném případě se však vařené maso ani zelenina nesmí solit a používat ostrá koření. Ale můžete přidávat bylinky. Zelenina je stravitelnější vařená, ale zase ze syrové zeleniny pes získá více vitamínu, které se varem ničí.

Jako kvalitní doplňky psího krmiva připravovaného v domácnosti můžeme použít masokostní moučku, vejce, mléko (někteří starší psi nemusí mít schopnost trávit mléko a u nich způsobuje zažívací potíže), kvasnice, minerální přídavky, med, ořechy, ale i ovoce a jemně strouhaná zelenina.

Štěně se vyprazdňuje  po každém krmení, mladý pejsek tak 3 – 4 krát denně, a dospělý nejméně dvakrát. Konzistence, tvar, zbarvení i množství výkalů je ukazatelem i kvality krmiva – trus by měl být tuhý, bez nepříjemného zápachu, stále stejné barvy, i množství. Kvalitní krmivo poznáte i podle toho, že množství trusu je nevelké – to znamená, že látky v krmivu obsažené jsou kvalitní a velmi dobře stravitelné.

Za dobu své praxe veterinárního lékaře, poradce chovu a chovatele

jsem se setkala u dobrmanů jen ojediněle s dědičnými a dědičně podmíněnými onemocněními. Neviděla jsem u nich paspárky na zadních končetinách, neobjevují se často rozštěpy patra a pysků, velmi zřídka se objeví rozštěp těla s výhřezem střev, občas jsem se setkala s deformitami končetin. Tyto posledně jmenované vady (rozštěpy a deformity) mohou být způsobeny i vlivem prostředí, stejně jako u lidí vlivy chemického znečistění ovzduší, exhalátů i léků mohou vyvolat dojem dědičně podmíněných defektů. Dědičně podmíněná je ovšem hluchota a s ní často spojená porucha vestibulárního aparátu v uchu (narušení stability organismu). Štěně se jen velmi těžce orientuje v prostoru ke struku, a v pozdějším věku se štěňata motají, upadají nebo dosedají na zadek. Vyhřeznutí meziobratlových plotének u dobrmanů může mít taky dědičný podklad ( dobrmani "trpí" na vyhřeznutí plotének krční nebo bederní páteře), mezi nemoci dědičně podmíněné patří i dysplazie kyčelních a loketních kloubů, nemoci očí, kardiomyopatie (selhání srdce), a selhání ledvin.

Dědičné nemoci očí  (PHTVL, PHPV, PRA, katarakt) se v naší republice zatím nevyšetřují.

Majitel postiženého jedince se objevuje na vyšetření obvykle už s rozvinutým onemocněním, kdy pes velmi špatně vidí, přidává se šeroslepost a zřítelnice pomaleji reaguje na osvit. Pes je často lekavý, má nejistou chůzi nebo naráží na překážky. PHTVL a PHPV se vyskytuje pouze u dobrmanů, a jsou to dědičná onemocnění.

Psychické problémy u psů. Abnormální chování psů mívá různé příčiny. 

Může to být prodělané onemocnění (např. nervová psinka, zánět mozkových blan, epilepsie aj.), nádor, či poranění mozku. Abnormální chování může být také podmíněno dědičně, ale v převážné většině případů se jedná o důsledky nesprávného zacházení se psem. A nemyslím tím jen fyzické či psychické týrání psa. Mám na mysli nezodpovědné zacházení se štěnětem, jeho izolaci od lidské nebo psí společnosti, omezení pohybu v malém bytě nebo umístění v kotci , které vedou ke vzniku neuróz, fobií, agresivity ze strachu a „těžké cvičitelnosti“ psů.

Mnoho neurotických, bázlivých a stresovaných psů se podílí na nelibosti lidí

vůči „zlým, kousavým zabijáckým dobrmanům, kteří napadnou i svého pána a jeho rodinu“. A přitom možná stačilo tak málo – správná péče o štěně u chovatele i majitele.

Téměř každý majitel psa se setkal s projevy neuróz i u svého psa.

Štěně z nedostatku jiné zábavy pustoší zařízení bytu nebo kotec a toto chování si přenáší i do dospělosti. Neurózou jsou i hysterie, psincový syndrom, nečistotnost v osamění, fobie z uzavřeného prostoru a z odloučení,přílišná závislost na majiteli, sexuální poruchy, žárlivost,agresivita aj.

Přílišná agresivita je nejčastějším a nejzávažnějším typem neuróz u psů, a pokud se rozpozná včas, je možné jí správnou výchovou a výcvikem zamezit. Což ovšem začátečník dokáže jen těžko. Nesprávně je agresivní pes viděn a často i v inzerátech prezentován jako „výborný obranář“, ale práce s takovýmto dobrmanem je velice těžká a v nezvyklé situaci selhává často ze strachu, kouše „zezadu“ a nejraději do nohou, zad či břicha.

Na výstavy FCI (mezinárodní kynologické organizace, které je naše kynologická unie členem), mají přístup pouze psi a feny s průkazem původu.

Protože přihlášku na výstavy je třeba podat měsíc i více před jejím termínem (místa výstav a adresy, na kterých se přihlášky přijímají, bývají uveřejňovány v kynologickém tisku), musí se majitelé psů včas informovat. Na výstavu mohou jen zdravá zvířata, která musí být minimálně měsíc a maximálně 12 měsíců před výstavou očkována proti vzteklině, psince a parvoviróze.

Dobrmani, kteří jsou narozeni v České republice po 1. 7. 1993, nesmí mít kupírované uši z důvodu změny vzhledu zvířete (zákon na ochranu zvířat 246/92 sb.)

Na výstavy si nezapomeňte vzít s sebou originál průkazu původu psa a výkonnostní knížku, pro psa misku na vodu a případně i běžnou dávku krmení, deku, výstavní klec, nebo aspoň nepropustnou podložku, na které bude pes ležet, řetízkový obojek určený speciálně na výstavy, a pro kousavé psy i náhubek. Pro sebe skládací židličku, dostatek peněz a dobrou náladu.

Na výstavy začínáme připravovat už štěně.

Učíme ho běhat v kruhu a zaujmout výstavní postoj, musí si nechat prohlédnout zuby (agresivní psi musí být z výstavy vyloučeni) a nesmí útočit na ostatní psy ani na lidi. Příprava psa na výstavy je stejně důležitá jako jeho výcvik.

Pes má být ve výstavní kondici, tedy ani ne hubený a ani ne příliš překrmený. Ideálem je svalnatý silný pes s hladkými liniemi těla, pevným a mírně vtaženým břichem. Dá se říci, že kostra psa musí být obalena svalstvem, nesmí být pod kůží viditelná, ale musí být dobře hmatná. Musí mít lesklou a upravenou srst, čisté zastřižené drápy, jasné oči, a je vůbec v nejlepší fyzické a psychické kondici. Nejdůležitější na výstavách je dobrý vztah mezi majitelem a psem, nezapomínejme, že nervozita se z pána na psa přenáší. Jen spokojené a zdravé zvíře se může co nejlépe prezentovat.

Posuzování v kruzích probíhá na všech výstavách podobně.

Nejprve zpravidla rozhodčí prohlédne chrup psa, u samců i varlata, popřípadě vedoucí kruhu zkontroluje tetovací čísla. Poté se buď všichni psi najednou, nebo jednotlivě, podle pokynu rozhodčího, dají do pohybu. Posouzení v pohybu je velmi důležité, kvalita, pružnost a elegance chodu a běhu psa je jeho typickým plemenným znakem, má však i vliv na umístění. Dobrmani mají sklon k mimochodu, proto psa při běhu pečlivě pozorujete a třeba zrychlete krok, aby chůze byla plynulá.

Posouzení postoje je neméně důležité. Pes musí stát celou dobu posuzování ve výstavním postoji, tedy nejen v době, kdy se na vás dívá rozhodčí. Po určení pořadí a sepsání výstavního posudku se ocenění psa zapisuje do průkazu původu nebo do výkonnostní knížky. Každý vystavovatel by si měl uvědomit, že každému se líbí jiný typ, a že vyřčený ortel rozhodčího je neměnný a není proti němu odvolání.

Kluby :

• Moravsko - Slezský dobrman klub - MSDK - http://www.dobermanncz.eu
• Dobrman klub ČR - DKČR - http://www.dobermannclub.cz/
• Slovenský dobrman klub - DKSR - http://www.dobermann.sk/klub/index_k.htm

zkrácená verze knihy MVDr. Ivany Lupečkové - DOBRMAN - nakladatelství DONA

foto: Pes Jíra  pesjira.cz   text: MVDr. Ivana Lupečková - dobermann-dobrman.info