Detail druhu

Šťastné prasátko má ocásek.

Máme rádi šťastná prasátka? Když se prasátka nezabaví, tak si ocásky okusují, proto se jim ocásky preventivně odstraňují. Prodejci se předhánějí ve slevách vepřového. Podívat se do provozů, jak se prasátkům v uzavřeném světě daří, kde se rodí a vykrmují, je téměř nemožné. 

Chovatelé do stájí nepovolané návštěvy nepouštějí především z hlediska zdravotního stavu. V moderních chovech, kde je provoz velmi bedlivě hlídaný a řízený to s přírodou to nemá mnoho společného. Jde o velmi efektivní a ekonomický provoz, protože celou stáj může obsluhovat jeden člověk sám. Chovy zvířat v klecích se neděje jenom v česku, v Evropě existují mnohem větší prasečí farmy a miliony zvířat tak stráví v klecích celý život.

Potřeby prasat jsou dobře známy,

divoká i domácí prasata byla studována v přirozeném prostředí, tak víme, co to zvíře potřebuje. Prasnice před porodem má silné nutkání si stavět hnízdo. Odstavená selata a prasata ve výkrmu, potřebují kromě sociálního prostředí také určitý prostor na svůj pohyb a na hru. Potřebují také mít nějaké předměty, povrchy, k uplatnění svého chování vztahujícího se k získávání potravy, jako je hledání potravy, rytí, přežvykování a podobně. To je skutečně velmi důležitá potřeba zvířat, která zůstává i u těch průmyslově chovaných domácích prasat.

V chovech sami farmáři říkají, že dostanou selata se zkrácenými ocásky. Výjimka ze zákona na ochranu zvířat říká, že do 7 dnů stáří se může ocásek zkracovat bez umrtvení. V intenzivních velkochovech se běžně tato výjimka za zákona využívá, protože právě tam se stává, že když tam nejsou ty manipulativní obohacující materiály, si skutečně ty prasátka ocásky okusují. Preventivním  odstraňováním ocásků u malých prasátek, se předchází kanibalismu.

Bio farma, je podnik ekologického zemědělství, který chová zvířata v certifikované kvalitě.

Základním rozdílem mezi konvenčním chovem a tím ekologickým je to, že zvířatům v bio chovech se dává větší prostor pro jejich přirozené chování. Prase má zakódováno v genech, že chce rýt a že si chce hrát celý den s hlínou, nebo vyrývat kořínky, tak právě v ekologii se jim to musí umožnit. Výběh, je jedna z etologických potřeb. Potřeb je celá řada, jako přirozená plemenitba, delší doba odstavu selat od matky, v ekologickém chovu to je 90 dní. V ekologii se eliminuje také kastrace, kupírování ocásků. Další rozdíl je v tom, že ekologické zemědělství se chrání chemií, z které v nás zůstává spoustu reziduí, které pravděpodobně vedou až k civilizačním chorobám. O ekologickém zemědělství se říká, že se kontroluje chod od vidlí až po vidličku. V konvenci se krmí geneticky modifikovaná sója, syntetické lysiny a zvířata rostou extrémně rychle. Podobné známe, když někomu rostou svaly, tak baští různé bílkovinné preparáty. V ekologickém chovu jsou nežádoucí nepřirozená krmiva, používá se hrách v omezení do 20 procent, zbytek je bio obilí, ječmen, pšenice a tritikále. Zvířata nerostou tak rychle, tudíž je chov nákladnější.

Bio maso je logicky dražší, v ceně je zahrnuta životní pohoda zvířat. V bio chovech prožijí zvířata poměrně šťastný život, jde i o vyšší kvalitu masa. Co prožívá zvíře v průmyslových chovech, kde zvíře neuvidí slunce ani slámu, nevíme. Prase je stejně inteligentní jako pes, kdyby se pes choval v uzavřeném chovu jako prase, trpěl by pes jako prase?

Nařízení Evropské unie. Každé prase má mít přístup k manipulovatelnému materiálu, co je podle vyhlášky seno, sláma, rašelina, houbový kompost nebo dřevo. Tlak obchodních řetězců na co nejnižší cenu nutí farmáře zajistit jen to nejnutnější. Životní podmínky prasat zvedne chov na slámě to, ale vyžaduje technologie s více zaměstnanci, co zvedá ceny masa, které je v globalizovaném trhu neprodejné. Co se  zeptat zákazníka? Každý bude hájit, jako většina lidí, zájmy zvířat do okamžiku, kdy se budete bavit o ceně vepřového, bude chtít to nejlevnější. Extrémně nízké ceny masa jsou dány globalizací trhu, původ a kvalita jde stranou, rozhoduje peněženka.

Globalizovaný trh potravin efektně existuje za předpokladu levné dopravy,

dokud je ropa levná. Je pouze otázkou času, kdy ropa dojde a pak budou valutou ty země, které neztratily zemědělskou soběstačnost, které samy sebe uživí, mají obrovskou strategickou výhodu oproti zemím, odkázané na dovoz. Stejnou valutou jsou ekologické chovy. Konvenční chovy berou zvířata jako výrobní prostředek. Ekologie vás naplňuje úplně jinak, každé zvíře vás obohatí nejenom svým produktem, ale i svými projevy při chovu. Lidé už možná dnes trošku tuší, že mohou svým spotřebitelským chováním ovlivnit stav veškeré přírody a to i na druhém konci planety i stav pralesů. Používání krmiv v českých velkochovech spotřebuje asi 1900 čtverečních kilometrů zemědělské půdy za našimi hranicemi, je to jako půlka jednoho menšího českého kraje. Nakupováním bio potravin a místního zboží od malých zemědělců nepřímo pomáháme změně globálního trhu s potravinami, zmenšíme vzdálenosti a skončí i závislost na komoditách, které skutečně proměňují život na druhém konci světa. Byl tam prales a vzácné druhy zvířat a dnes tam jsou palmové plantáže, pro evropský a severoamerický trh.

Chceme chovat zvířata, tak prosím,

nakonec je stejně sníme, tak se v přírodě děje. Ale aby kvůli tomu musela zbytečně trpět, pak nejsme lidé. V 19. jsme se přísně dívali na dětskou práci, na útlak části populace. Podobným způsobem se budeme dívat na velkochovy zvířat jako na určitý typ koncentráků zvěře.

Co si myslí o tom myslí děti,

co odpoví na otázku, která jsou zvířata šťastnější, ty v přírodě, nebo ta domácí?

  • „Já myslím, že ty v přírodě.“ A proč? „Můžou si prostě běhat, kam chtějí. Naučí se sama jako lovit.“
  • „Žije pěkně v teple, má pořád plné koryto, ale když vyroste, stane se z něj salám."
  • „V tý přírodě je sice někdy zastřelí někdo, ale většinou i ty domácí dostávají žrádlo stejnak jenom proto, abysme je mohli uvařit.

Průmyslové chovy, ostnaté dráty, mříže, klece, striktní zákaz vstupu jsou jako koncentrační tábory.

zdroj: čt, nedej se, zvířecí koncentráky, Jan Stibal, Jan Altman, Romana Šonková, Marek Špinka, Josef Sklenář, Marek Špinka, Josef Duben, Jan Keller, Vojtěch Kotecký, Václav Cílek, Erazim Kohak