zlatý retrívr
O přesném původu tohoto velice populárního plemene se do dnes vedou diskuze. Dle více zdrojů můžeme usuzovat, že zlatý retrívr byl vyšlechtěn v druhé půlce 19. Století ve Skotsku v chovu lorda Tweedmoutha. Jeho záměrem bylo získat plemeno s rysy vhodnými pro skotské podnebí a terén, s hravou a ke spolupráci ochotnou povahou. Křížil svého „žlutého“ retrívra s dnes už neexistujíc tweedským vodním španělem.
K dnešní podobě plemene později přispělo další šlechtění irským setrem, bloudhundem a znova tweedským vodním španělem.
Plemeno bylo původně určeno pro lovecké účely v hladných a vlhkých podmínkách. Pro dobré plavecké vlastnosti bylo využíváno při lovu vodního ptactva. Dnes je zlatý retrívr s oblibou chovaný jako rodinný pes, má vlastnosti všestranného společníka, ale využívá se i jako záchranářský i strážní pes. Jde o velmi sociálně lehce cvičitelného psa, proto se často využívá jako vodící, asistenční a terapeutický pes, například při canisterapii.
Plemeno uznáno v roce 1903 pod názvem žlutý retrívr v britském Kennel klubu. Dnešní název zlatý retrívr byl oficiálně přijatý v roce 1920. Jedná se o aktivního, energického psa s dobromyslnou povahou. Je trpělivý k dětem, proto se výborně hodí jako rodinný pes. Používá se i jako strážný pes, případného vetřelce varuje svojí velikostí a silou štěkotu, než agresivitou. Naopak, zlatý retrívr je klidný a vyrovnaný, nikdy agresivní.
Ani při strážení nenapadá, natolik se jedná o velice společenské plemeno,
doslova si vyžaduje přítomnost členů smečky ve své blízkosti. Stává se, i když pejskovi poskytnete dostatek prostoru ve vaší zahradě, tak nejšťastnější stejně bude na koberečku před televizí ve vaší přítomnosti. Je to aktivní pes, který potřebuje dostatek pohybu, jinak se bude nudit, trpět obezitou a o to ještě intenzivněji se bude dožadovat pozornosti pána. I přes to, že se jedná o velmi inteligentní plemeno, které se rychle a ochotně učí, k výcviku je zapotřebí přistupovat odpovědně a důslednou výchovou usměrňovat temperament psa k potřebám majitele. Každý chovatel retrívra ví, že tento pejsek má vlastní hlavu a někdy se vám zdá, že přesně ví, co od něj očekáváte, a udělá si z vás srandu. Se správným přístupem a věkem, se z něj stává neocenitelný společník
Zlatý retrívr je středně velkého vzrůstu, s mohutnou, dobře osvalenou kostrou.
Chůze je elegantní bez kolísání, hřbet je rovný, i záďové části krátký a dobře osvalený. Ocas je nesený na úrovni zádové linie, není zahnutý. Pro plemeno je charakteristická široká lebka s ne příliš dlouhou tlamou. Nos je černý, ale může se vyskytnout i hnědý, případně i růžový. Barva očí je hnědá. Srst je hladká nebo zvlněná, s hustou podsadou odpuzující vodu. Barva v odstínech zlaté a krémové, nesmí být do červené, či mahagonové. Výška v kohoutku je pro psy standardní 56 až 61 cm, feny 51 až 56 cm. Váha se pohybuje mezi 27 - 36 kg.
Především u velkých plemen se vyskytuje vrozená dysplazie loktových a kyčelních kloubů.
Postižení má různé stupně závažnosti, příznaky jsou nepatrné, nebo způsobují zjevné pohybové těžkosti. Ze statistik je dysplazií postiženo okolo 25% zlatých retrívrů. Když je onemocnění způsobeno genetickou předispozicí, je nutné vyřazovat z chovu postižené jedince a redukovat tak přítomnost dispanzie v genetickém fondu plemene. Na posouzení stavu je nutné rentgenové vyšetření příslušných kloubů.U zlatých retrívrů jsou dále i časté ochoření zraku. Jedním z nich je dědičný šedý zákal rohovky, katarakta. Při kataraktě je rohovka zakalená a zornice později až zbělá. Ztráta zraku při zákalu je postupná a pes se víc orientuje čichem. Když pes nepotřebuje tak ostrý zrak pro život jako člověk, dokáže se s hendikepem vyrovnat bez větších problémů. Šedý zákal není možné vyléčit a v některých těžkých případech, nebo při výskytu komplikací, může být indikované chirurgické řešení stavu.Dalším onemocněním zraku bývá tzv. PAS- progresivní atrofie sítnice. V sítnici se zmenšuje počet nervových zakončení, zrak slábne a postupně dochází k oslepnutí. První projevy onemocnění, kterých si povšimne majitel, bývají změny v chování. Může se bát chodit po schodech, nebo vycházet ven ve tmě.
Zvláštní pozornost se vyžaduje péči o srst.
Zlatý retrívr jako dlouhosrsté plemeno vyžaduje pravidelné česání a v případě účasti na výstavách i odborné stříhání. U tak společenského psa je chov v kotci vyloučen. Samozřejmě, jedná se o velmi přizpůsobivého psa, ale v případě takového vyloučení ze smečky se u něj můžou projevit poruchy chování a změny, v jinak vyrovnané povahy. Retrívr je nejspokojenější doma, vedle pána.
text a foto: Veronika Čaklošová
foto: Zuzana Landnerova fotozuza.com
