německý pinč
je plemenem, které vzniklo v Německu na konci 18. a začátkem 19. století.
Od nepaměti se pinčové vyskytovali na německém, ale i českém venkově a plnili tam nejrůznější úkoly: lovili krysy, hlídali dvůr, doprovázeli formany a povozníky. V době 1. světové války byl německý pinč velice populární jako veselý, život milující, bedlivý a ostražitý společník.
Nejblíže má pravděpodobně k původnímu typu pinče, od něhož byli později odvozeni dnes známější dobrmani a malí hladkosrstí pinčové, a také plemena vzniklá na základě německého pinče na začátku 19. století.
Německý pinč je plemenem služebních psů.
Jako druhé označení se používá standardní pinč. Je to středně velký hladkosrstý pes kvadratické tělesné stavby působící velmi elegantním dojmem. Hlavu má dlouhou, s vysoko nasazenýma překlopenýma ušima, je klínovitá, ve tvaru písmene V, se suchou a pevnou mordou. Oči jsou menší a dosti výrazné. Uši má vysoko posazené. Krk je dlouhý a svalnatý. Hřbet má rovný a krátký, jeho délka odpovídá jeho výšce v kohoutku. Ocas má německý pinč vysoko nasazený, u základu silný, směrem ke konci se zužuje. Přední i zadní končetiny má pevné a rovné, zadní končetiny mají dobře zřetelná skloubení.
VÝŠKA: Německý pinč má v kohoutku 45 až 50 cm.
VÁHA: Německý pinč váží v rozmezí 11,5 až 16 kg.
SRST: Německý pinč má krátkou a lesklou srst, která je hustá a dobře přiléhavá. Zbarvení je: v základě vždy černé s pálením, ale také rezavé a tmavě hnědé se žlutým pálením, plavé.
Německý pinč se velice dobře cvičí.
Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes. Po svých vesnických předcích zdědil německý pinč přirozenou ostrost a schopnost si v každé situaci poradit. Je velmi učenlivý a inteligentní, obzvláště dobře hlídá. Německý pinč je na potravu, péči o srst i na prostor nenáročný, avšak lze ho doporučit jen zkušenějším chovatelům. Při nesprávné či nedostatečně důsledné výchově z něj totiž může vyrůst těžko zvladatelný pes, který si bude chtít prosazovat svou vůli. Nejspokojenější je německý pinč se svým pánem a v kruhu celé rodiny. Pokud by byl ponechán bez dostatečné lidské pozornosti, jistě by velmi strádal.
Německý pinč je velice vhodný pro chov v bytě.
Potřebuje jen zajistit dostatek pravidelného pohybu. Má srst jen nenáročnou na péči, nezapomínejte ji 1 až 2 krát týdně kartáčovat a otřít hadříkem. V období línání pravidelně odstraňujte chlupy gumovou rukavicí. Nezapomínejte mu čistit ouška a zvukovod a zastřihávat drápky, pokud si je dostatečně neobrušuje pohybem venku
Německý pinč patří mezi nejstarší plemena německých psů.
V dřívějších dobách byl znám jako stájový pinč. Žil totiž převážně ve stájích s dobytkem. Byl vynikajícím lovcem krys a ještě lepším hlídačem domácího dvorku i celé usedlosti. Pásl ovce, doprovázel vozy i kočáry. V 19. století byl tento pinč široce rozšířen a to ve 2 variantách: 1) hrubosrstý 2) hladkosrstý. Hladkosrstý pinč byl předkem takových plemen, jako byli: trpasličí pinčové, dobrman a pravděpodobně také hladkosrstý rakouský pinč. Hrubosrstý pinč byl základem vzniku plemena schnauzer. První popis pinče byl zaznamenán v roce 1836 německým vědcem Reichem Bockem. Hrubosrstého pinče, který měl výšku asi 30 cm podrobně popsal Gering v roce 1880. V současné době je pejskem chytrým, oddaným, hravým a nenáročným na péči a na podmínky chovu. Stal se tak nejen pomocníkem člověka, ale také jeho vítaným společníkem.
text: Adéla Gazdová nemecky-pinc.cz
