kanárská doga
dříve Perro de presa Canario je ve své podstatě staronové plemeno.
První zprávy o psech typu PPC se objevují již kolem roku 50. př. n. l., ovšem pak téměř až do 15. století nejsou o těchto psech zprávy prakticky žádné. V roce 1402 se francouzští mořeplavci zmocnili několika z Kanárských ostrovů jménem kastilského krále, ale objevili zde pouze malé psy typu šenzi, kteří byli chovaní místními obyvateli Guanci. Po původních velkých psech jakoby se země slehla. Z pevniny sem byla po „kolonizaci“ pochopitelně během let dovážena řada velkých molossoidních psů, o jejichž původu nejsou písemné doklady.
Roku 1512 se Kanárské ostrovy dostaly do španělského područí a právě Španělé zřejmě znovu začali s chovem předků kanárské dogy. Na ostrovech se v té době nacházelo mnoho kříženců Perro de presa canario a místních ovčáckých a hlídacích psů – Perro de Granado.
Počátkem 19. století se na Kanárských ostrovech nacházejí čtyři základní typy psů vzniklé křížením místních molossů a dalších plemen.
Perro de la Sierra in Grand Canaria (územní kanárský pes), Perro Basto (pes „hrubý“, „neotesaný“), Perro de Granado (pes sloužící k hlídání hospodářských zvířat), Perro Kordon (pes hlídající určité území).
Kolem roku 1900 se dostala na ostrovy obliba psích zápasů z Anglie (kde byly paradoxně již více než půl století zakázány), na nich se pochopitelně podíleli i psi PPC. Účelem zde mimo jiné bylo i prověření kvality a tvrdosti jednotlivých psů, které chovali především zemědělci k hlídání a pohánění svých stád dobytka.
Po zákazu psích zápasů roku 1940 plemeno na Kanárských ostrovech téměř vymizelo, kromě ostrovů Fuertaventura a Grand Canaria. V 70. letech se skupina nadšenců pokusila plemeno oživit a zachránit, vsadili při tom na zbylé křížence s neapolským mastinem, mastifem a psem Alano.
Původní název plemene Perro de presa Canario byl v červnu roku 2000 změněn FCI na „politicky korektní“ Dogo Canario (Kanárská doga), protože PPC příliš připomínalo minulost plemene spojenou s psími zápasy. Mezinárodní kynologická organizace plemeno pod tímto názvem prozatímně uznala v roce 2001.
Vzhledem k izolovanosti Kanárských ostrovů se typy psů z jednotlivých ostrovů dosti liší, Španělé se navíc snažili plemeno zregenerovat za pomoci mnoha dalších plemen, takže některé linie jsou od standardu značně vzdálené.
Kanárská doga je jediným plemenem podle něhož je pojmenováno celé souostroví!
Kanárská doga je vynikajícím hlídacím psem, který je schopný obsáhnout i dost velké území,
tak jak je charakteristické třeba pro pastevce. Na cizí osoby upozorňuje hlubokým, zvučným, avšak neobtěžujícím štěkáním. Již při pohledu na hlídajícího kanárka by mělo být jasné, „že to myslí naprosto vážně“.
Kanárské dogy mají stále zachované vlohy pro ovládání dobytka. Soužití s ostatními zvířaty bývá pohodové, je-li k tomu pes veden. V opačném případě ale tak říkajíc „neotesané“ chování kanárských dog může působit problémy i v běžném životě. Psi si často neuvědomují svou hmotnostní převahu a nevinná hra s kočkou může mít ne zrovna příjemné následky (pro kočku pochopitelně). Jsou-li však vedeni k ohleduplnosti, dokáží být i jemní a opatrní.
Horší je to s ostatními psy, ovšem při správné výchově jsou i kanárské dogy schopné akceptovat další psy, není výjimkou, že kanárky žijí v některých chovatelských stanicích takřka ve smečce. A stejně jako u všech ostatních plemen - pes by nikdy neměl napadat feny a štěňata!
Přes svůj relativně těžký vzhled jsou kanárky velice pohyblivé a kupodivu i rychlé. Mohutné osvalení jim dává možnost úžasné akcelerace, která vás možná až překvapí. Pohyblivost je jedna z důležitých schopností tohoto plemene, na kterou by se měl brát zřetel i při posuzování exteriéru na výstavách. Kanárská doga musí být schopna zvládnout se svým pánem i dlouhé procházky!
Pastevecký pud je v tomto plemeni zachovám a někdy se projevuje i tak, že pes se snaží shánět dohromady také lidi a psy, se kterými je na procházce. Lovecký pud nebývá rozvinut, proto nemají ani sklony u útěkům. Na procházce vyběhnou kupředu, po chvíli se otočí a běží zpět zkontrolovat páníčka, to vše bez volání a jakéhokoliv učení. Spokojeni jsou, mají-li všechny pohromadě.
Kanárskou dogu lze cvičit klasickým způsobem, psovod se však musí obrnit obrovskou trpělivostí a uvědomit si, že u kanárků nejde nic tak úplně jednoduše. Někdy trochu déle trvá než cvik pochopí nebo spíše jsou ochotni plnit. Jeden den např. cvičíte nový cvik, který pes dokonale sabotuje, další den naproti tomu vyřknete povel jakoby omylem a pes se může přetrhnout, aby ho splnil. Nesnáší zbytečné opakování cviků, vykoná-li něco jednou a dobře, na opakování často reaguje znechucením a více než pomalým provedením.
Kanárky jsou temperamentní, sebevědomé plemeno, u kterého by se jakékoliv projevy bázlivosti měly tvrdě penalizovat! Vůči cizím osobám působí uzavřeně a trochu odmítavě, avšak nesmí být agresivní a už vůbec ne útočné.
Majitel musí svého psa perfektně zvládat, to pochopitelně platí u všech plemen, ale u KD, kde je minimální váha psa 50 kg dvojnásob!
Tak jako každé velké a v tomto případě i značně sebevědomé plemeno, patří kanárská doga pouze do rukou lidem zodpovědným,
kteří si vlastnictvím takovéhoto psa nebudou kompenzovat své komplexy. Uvítají sportovně založeného majitele, který si rád občas vyšlápne se psem na výlet. Může-li kanárská doga hlídat venku na zahradě, bude šťastná. Na druhou stranu její společenské založení ji přímo předurčuje k trvalému držení doma. Vůči své rodině je nesmírně milá a něžná, přesto si občas není tak úplně vědoma své hmoty a váhy, proto bychom měli kontaktu zejména s malými dětmi věnovat dostatek pozornosti.
U psa tohoto typu je více než vhodné zaměstnat jej nějakým výcvikem, KD zvládne klasický výcvik poslušnosti i obrany. V pachových pracech se musí psovod obrnit velikou trpělivostí, protože stopy nepatří zrovna k silným stránkám kanárských dog, přestože nelze říci, že by jejich čich byl špatný. Spíše však je tato, svým způsobem značně monotónní činnost trochu nudí. Doménou KD však zůstávají spíše obrany, pochopitelně při zachování potřebné poslušnosti a ovladatelnosti!
Kanárky jsou perfektní hlídači a obranáři, prakticky neustále pozorují své okolí, zda se v blízkosti nevyskytují nějaké nežádoucí osoby. Při procházkách jsou výborným parťákem, nejen proto, že nemají snahu honit zvěř a utíkat svému pánu, ale i z toho důvodu, že na všechny osoby, ale i zvířata, která se dostanou za pomyslnou kritickou hranici svého pána ihned upozorní, aniž by se snažil je napadat.
Hluboký, těžký štěkot tohoto impozantního plemene spolu s charakteristickým exteriérem často vzbuzuje v ostatních lidech obavy, které jsou pochopitelně u správně vychovaného psa naprosto neopodstatněné. Majitel kanárské dogy by se proto měl snažit, aby jeho pes pokud možno neděsil své okolí, těžko pak vysvětlíte, že pes skutečně není agresivní.
Zodpovědnost a také schopnost vhodně svého psa zaměstnat jsou nezbytné vlastnosti každého potenciálního majitele kanárské dogy.
Jak již bylo několikrát řečeno, kanárská doga je ztělesněním dokonalého hlídače,
který neštěká zbytečně, na druhou stranu rozhodně nepatří ani k tichým „číhačům“. Jeho hluboký hlas není obtěžující pro majitele ani pro sousedy v okolí. KD dokáží ohlídat i poměrně rozsáhlý pozemek, podobně jak to známe u velkých pasteveckých plemen. Tak jak je vhodné doplnění k velkým hlídacím psům jeden pes malý, který štěkotem upozorňuje a burcuje pozornost psa velkého, v případě tohoto plemene není ani potřebný, ale svým způsobem ani vhodný. Pro malého psa by hrubší zacházení KD mohlo mít i fatální následky. Kanárky však dokáží i spolupracovat, pokud vhodně zvolíme dvojici nebo skupinu. Do objektu hlídaného takovouto smečkou, pak v žádném případě nikdo beztrestně nevleze! Kanárská doga je typický moloss. Při výcviku se musí majitel obrnit obrovskou trpělivostí a pevnými nervy. Toto plemeno nesnáší častější opakování již známých cviků a nevhodně zvolená metoda výcviku ho může během chvíle znudit na tolik, že není síly, která by s ním hnula. Tvrdohlavost je charakteristickou vlastností plemene, stejně tak jako snaha občas se rozhodovat sám za sebe. Jsou více než vhodné pro nácvik obrany a je lhostejno jaký způsob výcviku této disciplíny jsme zvolili. Kanárka dokáže dobře zvládnout i sportovní obranu založenou na kořistnickém pudu, tak jak je v dnešní době značně rozšířeno. V případě tohoto plemene se však není třeba obávat, že takto vedený pes v případě potřeby nebude schopný účinně bránit svého pána, opak je pravdou. Obranářský pud je v charakteru plemene velmi silně zakódován. Správně vedená kanárka pak může i skládat zkoušky z výkonu podle různých zkušebních řádů. Výcvikem obrany neuděláte ze psa agresora, ale naopak sebevědomé zvladatelné zvíře, které je mimo jiné i díky tomu bezpečné pro své okolí! Pachové práce jsou trošku problematické.
Kanárské dogy k nim nemají ty pravé vlohy, což neznamená, že je nelze zvládnout. Většina psů tohoto plemene bývá žravá a za pomoci vhodně zvolených pamlsků je možné probudit u nich alespoň zájem o stopu. Používání pamlsků a stopování tzv. „na žrádlo“ doporučuji i v pozdější době, kdy pes již ví co se od něj žádá. Jistě nám pomohou i tzv. „dostihové“ stopy, které nejsou příliš dlouhé, ovšem čerstvé a na jejich konci je ukrytý figurant. Zákus do ochranného rukávu dokáže psu tuto disciplínu oživit a zpříjemnit. Dostihovou stopu ovšem nezařazujeme příliš často. Díky své pevné konstituci a vytrvalosti by kanárské dogy měly být schopné i dlouhé a náročné procházky, v případě, že jim zajístíme dostatek chladné vody. V letních parnech je třeba psa čas od času ochlazovat a to zejména hlavu a tlapky. V zimě pak musí být pes, je-li venku, stále v pohybu, aby neprochladnul, v tom případě zvládne dlouhou procházku i v mrazech. Kanárská doga musí být za všech okolností pohyblivý pes, přes svůj mohutný vzhled dokáže být až neuvěřitelně rychlá, čímž často překvapí osoby, které toto plemeno neznají, ale občas i svého majitele. Její reakce jsou rychlé a přesné. Schopnost vést a ovládat stáda dobytka je stále patrná, jistě by bylo možné využít KD i v tomto směru. Ovšem výběr vhodného jedince a správný výcvik zde je opravdu nezbytností.
Kanárské dogy jsou společenské plemeno milující svého pána a jeho rodinu,
držení doma proto bývá bezproblémové, jakmile se pes naučí zvládat svou velikost a váhu. Ovšem i ustájení venku je možné, pokud majitel zajistí dobře zateplenou boudu a suchý kotec, na závětrné straně. Jako každé velké plemeno jsou poměrně nároční na kvalitu stravy a to zejména v období růstu, což v tomto případě je až zhruba do tří let věku. Nejkritičtější období je však asi do roku až roku a půl. Zde by majitel skutečně neměl šetřit na kvalitě krmiva, které musí být vydatné, ale i vyvážené s dostatečným množstvím bílkovin pro tvorbu svalstva a vitamínů a minerálních látek pro správné utváření kostí, kloubů, šlach a vazů. Doporučovány jsou i různé doplňky kloubní výživy.
Tyto mnoho chovatelů zařazuje svým zvířatům zejména v období růstu, u březích, či kojících fen, u psů v zátěži, případně u psů starších a to i pokud jsou krmeny vysoce kvalitními (tedy superpremiovými) granulemi. Zařazení chondroprotektiv do krmné dávky psa by však vždy mělo být konzultováno s veterinárním lékařem.S výše uvedeným úzce souvisí dysplazie kyčelního (DKK), jíž je toto plemeno, stejně jako všechna ostatní velká a těžká plemena, zatíženo. Pro zjištění dysplazie je nutné rtg vyšetření, které stanoví stupeň postižení. Toto vyšetření vždy provádí veterinární lékař, který i stanoví stupeň 0 – 4, kdy do chovu se používají jedinci pouze s DKK max 3/3. Nutno však podotknout, že dysplazie se vždy netýká jen kyčelního kloubu, ale i dalších, zejména pak loketních, či ramenních kloubů, jejich rtg není podmínkou pro zařazení do chovu. Vysoké stupně postižení těchto kloubů bývají klinicky pozorovatelné i pro běžného majitele psa, zejména v pozdějším věku.
Plemeno není zatíženo dalšími zvláštními zdravotními problémy více než jakékoliv jiné velké a těžké plemeno. Riziko torze a dilatace žaludku je zde pochopitelně zvýšené zejména díky hlubokému a prostornému hrudníku, proto bychom měli udržovat psa po krmení v klidu alespoň dvě hodiny. Jedná se však o riziko srovnatelné s ostatními většími plemeny psů.
Kanárky jsou houževnaté plemeno, které zaujme svým vskutku impozantním vzhledem, ale zejména svou typickou povahou. Jsou to aktivní, maximálně temperamentní psi, kteří by za svého pána bez váhání položili život.
text: Andrea Urdabaevová dogoargentino-furiainfernalis.estranky.cz
