ara kobaltový

Velikost: 75 cm

Samec má hlavu, krk a spodinu zelenavě modrou, spodní partie těla s úzkými světlými lemy. Záda, křídla a ocasní pera sytě kobaltově modrá, spodní stranu ocasu tmavě šedou.

Nahé okruží oka a pruh od líce k spodnímu okraji dolní čelisti zobáku bledě žluté, zobák šedavě černý, duhovku tmavě hnědou, běhák tmavě šedý.

Samice je zbarvena stejně jako samec.

Mláďata jsou tmavší a horní zobák mají světlý.

Rozšíření: oblast výskytu není přesně známá; obývá severovýchodní Brazílii, ve státech Pernambuco a Bahia.

Ara kobaltový, dříve pojmenovaný ara Learův, byl mnoho let považován za poddruh ary tyrkysového;

někteří byli dokonce přesvědčeni, že je to kříženec ary hyacintového x ary tyrkysového. V roce 1856 byl oddělen od ary tyrkysového a začleněn do systematiky jako samotný druh. Pojmenování dostal podle britského umělce Edwarda Leara.

Ještě v nedávné době se jeho populace odhadovala na 200 exemplářů, později na 130 kusů.

Zbytková populace by měla být 117 kusů a z ní bylo uloveno během let 1995-98 dalších 20 ptáků, presto že Brazílie je členskou zemí CITES od roku 1975 a má přísnou legislativu. Většina nezákonně odchycených ptáků byla majitelům odebrána a vypuštěna zpět do brazilské přírody.

Z odborné literatury je známé, že ještě v 60. letech se nevědělo, zda ara kobaltový nevyhynul. Objeven byl jednou expedicí teprve v roce 1978, bylo to u Roso da Catarina, severní Brazílie, v nepřístupném a neobydleném území v kaňonu, po jehož stranách byly vysoké skalní útesy a jeho údolím se lemovalo vysoké koryto řeky. Ptáci zde hnízdili v nepřístupných skalách, a jak bylo pozorováno v kaňonu i nocovali. Zdejší populace měla 21 exemplářů. Další expedice v jiném kaňonu zjistila dalších 15 exemplářů. I tato skupina na noc nikam neodlétala.

Podle stávajících výzkumů jsou tito arové vázáni na palmy licuri, protože se živí jejími plody, ořechy.

Je stejný potravní specialista jako ara hyacintový. Ary kobaltové se vyhledávají v jejich domovině podle těchto palem, ty však musí být vysoké a bohatě plodící. Problém na tomto území je také ta skutečnost, že mladé výhonky palem licuri spásává dobytek a žádná výsadba tam není. V poslední době je tamní domorodé obyvatelstvo seznamováno s ochranou arů kobaltových i těchto palem. Hlas těchto ptáků je podobný naší vráně ale jeho intenzita je větší.

text: Čerpáno z lit. Milana Vašíčka, Roman Strouhal - papouskov.cz