Se slovem BARF,

se v poslední době setkal téměř každý, kdo se pohybuje alespoň trochu v kynologické tématice.  V podstatě se již nějakou dobu řadí barfování mezi nejčastěji diskutovaná témata. Pro nezasvěcené se jedná o metodu výživy masožravých domácích zvířat. Zastánci této výživy hledají inspiraci u divoce žijících psovitých šelem (zejména vlků). BARF je zkratka pocházející z anglického spojení Bones And Raw Food, což v překladu znamená kosti a syrová potrava. Zastánců BARF krmení neustále přibývá a je jen otázkou času, kdy se dostane na srovnatelnou úroveň s průmyslově vyráběnými granulovanými krmivy. Syrová strava jako jediný způsob krmení zcela vynechávající teplotní ošetření ingrediencí a tudíž veškeré bioaktivní látky zůstávají v nezměněné podobě i množství.

Jak již bylo řečeno, BARF jako takový vychází ze způsobu obživy vlků

(předků dnešních domestikovaných psů). Vlci jsou převážně masožravci živící se masem a kostmi z ulovené býložravé zvěře. Jejich jídelníček se ovšem neskládá pouze z těchto ingrediencí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podstatnou a nezaměnitelnou součástí vlčího jídelníčku jsou také obsahy žaludku ulovené zvěře, tráva, byliny, ovoce apod. Pozření celé kořisti jim zajišťuje potřebný příjem živin, vitamínů, minerálů i stopových prvků.

Je vůbec reálné, aby dnešní často tzv. gaučoví psi byli schopni trávit syrovou stravu, aniž by jim to způsobovalo obtíže?

Možná to někoho zaskočí, ale odpověď zní ano! Pokud jsou totiž psi krmeni syrovým masem a kostmi, tak se této stravě přizpůsobí i zažívací trakt. Změna se týká hlavně snížení pH v žaludku na velmi kyselé prostředí dosahující hodnot pH méně než 1. Taková hodnota žaludečních šťáv umožní rozložení i syrových kostí. Takto extrémní kyselost má za následek dokonce i ničení řady patogenních mikroorganismů.   Aby nedocházelo ke zdravotním potížím spojeným s nevyváženou stravou, nedostatkem nebo naopak nadbytkem některých živin, je potřeba správně vybrat ingredience. Důležitá je vyváženost a pestrost syrové výživy a nezapomínat na podávání doplňků. A jaké jsou hlavní výhody krmení tzv. přirozenou stravou? Na prvním místě chovatelé často uvádí, že vědí, co přesně svému psovi dávají. Je to logické, vzhledem k tomu, že si krmení připravují denně oni sami na základě předem sestaveného jídelníčku, který by měl odpovídat jejich psovi. Další výhoda byla v podstatě právě teď zmíněna, jedná se o čerstvost podávaných ingrediencí. Potraviny, které jsou čerstvé, mívají vždy nejlepší výživové vlastnosti. Tuto zákonitost zná každý i ve vztahu k potravinám určeným pro lidskou výživu. Chovatelé se často shodují i na menší incidenci výskytu kožních problémů nebo jiných alergických projevů. Pokud jsou dodržovány zásady správného barfování a nedochází k mísení s jiným stylem krmení, psi nemívají zažívací obtíže v podobě průjmových onemocnění. Obrovským pozitivem je beze sporu minimální tvorba zubního kamene. Na tom se podílí okusování kostí, přežvykování šlach a dalších struktur, které ze zubů přirozeně odstraňují zubní plak a tím zabraňují následné tvorbě zubního kamene. K přechodu na BARF se rozhodnou někdy i chovatelé ne z přesvědčení o lepším způsobu krmiva, ale protože jejich pes odmítá přijímat granulované krmení v dostatečném množství. V drtivém množství případů tento přechod končí úspěchem a nemusí již přemlouvat psa ke každému soustu. Obsah misek mizí téměř před očima. BARF to samozřejmě nejsou samé klady bez nějakého háčku. Pokud by tomu tak bylo, tak by ani nebylo potřeba řešit více stylů krmení a všichni by si spokojeně barfovali. Nezbytnou nutností je dostatečně velký mrazák, abyste měli kde skladovat maso. A že ho nebude vůbec málo. Jak již bylo zmíněno výše, součástí stravy je kromě masa i zelenina. Zelenina se ale nesmí podávat vcelku nebo v podobě větších kusů. Naopak je potřeba ji řádně namixovat, díky tomu se stane pro psa dobře stravitelnou. Dále je zapotřebí kuchyňská váha k odměření krmných dávek jednotlivých ingrediencí. Postupem času jí chovatelé v podstatě nepotřebují, protože mají množství tzv. v oku. Ale minimálně v počátcích se bez ní neobejdete. Jak právě bylo naznačeno, nelze krmit syrovou stravou jen tak podle náhodné inspirace a nálady. Musí se dodržovat určité zákonitosti a vhodné poměry jednotlivých složek. Je nutno brát ohled na věkovou kategorii, fyzickou zátěž, tělesnou konstituci a mnoho dalších faktorů. Proto je nejlepší se v počátcích poradit se zkušeným chovatelem, který syrové krmení používá již delší dobu a bude tak mít dostatek zkušeností a cenných rad. Zhruba polovinu krmné dávky tvoří maso a vnitřnosti. Maso by mělo pocházet z prověřených zdrojů a být zdravotně nezávadné. V opačném případě můžete svého psa ohrozit velice závažnými zdravotními problémy vzhledem k tomu, že nebude tepelně ošetřeno. Tepelné ošetření totiž dokáže zničit mnoho nebezpečných patogenů a tak učinit maso bezpečnější. Stejně tak platí, že maso by se nemělo po rozmražení opětovně zamrazovat. Okolo 30% krmné dávky by měly tvořit syrové kosti obalené masem. Jejich velikost je odvislá od velikosti psa, kterému jsou podávány. Zbývajících 20% patří zelenině a ovoci. Jak již bylo zmíněno, tak se musí před podáním rozmixovat.

Když si srovnáme v současné době nejrozšířenější granulovaná krmiva a relativní novinku BARF,

tak nelze jednoznačně určit vítěze. Granulovaná krmiva jsou v dnešní době snadno sehnatelná téměř na každém rohu. Je obrovský výběr mnoha značek i příchutí. Velikost granulí se přizpůsobuje velikostem psů, pro které jsou určeny. Zohledňují nároky rostoucích štěňat atd. Není tomu náhodou, že výrazně ubylo metabolických onemocnění kosterní soustavy způsobených nevyváženým obsahem fosforu a vápníku v krmivech. Problémy způsobuje nejen nedostatek, ale stejně tak nadbytek nebo jejich špatný poměr. Stejnou měrou se stalo téměř minulostí setkání se s hypovitaminózními stavy. Aby nedošlo k mýlce, tak se bavíme pouze o kvalitních granulovaných krmivech. Nikoliv o granulích vyráběných téměř výhradně z obilovin, se kterými se může každý setkat v kdejakém supermarketu. Granule se vyznačují vysokou trvanlivostí, zárukou vyváženého obsahu živin a časovou nenáročností na přípravu krmiva. Jejich obrovskou výhodou je možnost mít je stále při sobě. Ať už se jedná o celodenní výlet nebo cestování na týdenní dovolenou. Nevyžadují zvláštní skladovací nároky a nepodléhají snadno zkáze. Naproti tomu syrová strava je vázaná na možnost držení ve vhodných skladovacích podmínkách. Pokud není vhodně uskladněna, snadno se kazí. Proto se zejména v létě nesmí stát, že by v misce zůstaly nedojedené zbytky krmení. Problémem může být i zajištění zdroje ingrediencí. Na internetu lze nalézt již několik firem, které se zabývají přímo barfováním a snaží se vycházet chovatelům maximálně vstříc. Takovým způsobem lze získávat vhodné ingredience bez větší námahy s doručením až domů. Ať už se každý rozhodne jakkoliv, tak by měl myslet na podstatnou zásadu - zvolit si pouze jeden způsob krmení a toho se držet. Není nic horšího než neustálé střídání granulí, vařené stravy, syrové stravy a navrch ještě nějaké zbytky od oběda. Takové experimentování mívá za následek zažívací problémy a z toho vyplývající neadekvátní výživu psa. Pokud se přeci jen někdo rozhodne k přechodu z jednoho způsobu krmení na druhý, tak by měl postupovat maximálně obezřetně a zbytečně s tím nepospíchat. Zažívací trakt si musí na přechod pozvolna zvyknout, aby vše proběhlo bez obtíží a všichni tak mohli být spokojení.

text: MVDr. Romana Kastlová  chk-gremleens.estranky.cz

foto: Zuzana Landnerova   fotozuza.com