knírač střední

Střední knírači patří mezi velmi stará plemena,

která mají původ v Německu. Zde také vznikl první standard tohoto plemene. Knírači se vyvinuli z hrubosrstých středních pinčů, kterým se také přezdívalo stájový pinč. Tento název pravděpodobně vznikl z důvodu jejich dřívějšího uplatnění, a to chytání krys a potkanů ve stájích. Také doprovázeli formanské vozy na cestách a využívali se často jako psi hlídací. Ještě v nedávné době se střední knírač řadil mezi služební plemena, dnes již patří do kategorie plemen společenských. 

Počátky cíleného chovu můžeme sledovat od konce 19. století.

Po založení Klubu pinčů a kníračů v roce 1895 byl knírač veden pod názvem „hrubosrstý pinč“. Tehdy knírači vypadali jinak než dnes. Nebyla ustálená jejich barva, objevovali se psi ve zbarvení pšenice, černými zády, měli volné laloky na krku, měkkou srst, a jiné dnes již vylučující vady. Tehdy také chovatelé upřednostňovali delší, tzv. teriérskou hlavu. Postupem doby se ze středního knírače vyšlechtil knírač malý a velký.

Střední knírač je velmi oblíbené plemeno.

Zájemci mají výběr ze dvou barevných variant, čistě černé a pepř a sůl (šedá). 
Střední knírač je ideální pes pro každého a do jakéhokoliv prostředí. Je to velmi temperamentní, bystrý a pozorný pes. Mimořádně inteligentní, učenlivý, nebojácný pes sportovní postavy i ducha. Je vhodný pro různé typy sportů, např. agility, tanec se psem, flyball, sportovní kynologii, a další vyžití. Přímo zbožňuje dlouhé vycházky, na kterých má možnost prohledávat a nacházet nové věci a pachy. Někteří knírači milují vodu, jiní v ní nesmočí ani packu.

Knírač potřebuje důslednou výchovu a výcvik

 od útlého mládí, protože jinak při jeho temperamentu mohou nastat problémy s přivoláním apod. Učí se však ochotně a velmi rád.
Knírači jsou nenároční na ubytování a jsou velmi „skladní“. Mohou být jak v bytě, tak celý rok venku. Samozřejmě za určitých podmínek (teplá bouda, suché, závětrné místo, atd.). Stálý venkovní pobyt bez možnosti styku s domácím prostředím je pro knírače absolutně nevhodný, protože knírač miluje lidskou společnost a bez ní trpí.

Srst je hrubosrstá s podsadou, kterou je nutno zhruba třikrát až čtyřikrát za rok otrimovat, protože bez úpravy srsti knírači rychle ztrácejí svou eleganci a krásu. Úpravu je vhodné svěřit odborníkům, nejlépe chovatelům tohoto plemene. Tzv. salóny psí krásy nezaručují poctivé trimování kníračí srsti a většinou majitel svého pejska zůstává nemile překvapen co mu ze salónu „vyšlo“. Úprava knírače v Evropě a USA se trochu liší. Někteří chovatelé u nás upřednostňují tzv. „americkou úpravu“, která je pro oko člověka líbivější. Srst stačí třikrát do týdne prokartáčovat. Není vhodné psa často šamponovat, mnohdy stačí pouze osprchovat teplou vodou. Záleží samozřejmě na tom, jak moc je pejsek zašpiněn a čím.

Typickými povahovými rysy jsou živý temperament spojený s uvážlivým klidem.

Charakteristická je jeho dobrácká povaha, hravost a příslovečná přítulnost ke svému pánovi. Je velmi milý k dětem, nepodplatitelný, ostražitý, přesto však není uštěkaný. Vysoce vyvinuté smyslové orgány, chytrost, schopnost výcviku, nebojácnost, vytrvalost a odolnost vůči povětrnostním vlivům a nemocem, dávají knírači veškeré předpoklady, které má vynikající rodinný, hlídací a doprovodný pes s povahovými vlastnostmi psa služebního.

Střední knírač, jak už jeho název napovídá, je středně vysoký, pes i fena mají výšku od 45 cm do 50 cm.

Výšková tolerace je +/- 1 cm. Jedná se o kvadratického psa, tzn., že jeho výška zhruba odpovídá jeho délce. Celková délka hlavy (od špičky nosu po týlní hrbol) odpovídá polovině délky hřbetu (od kohoutku po nasazení ocasu).

Tělo je dobře osvalené, ne štíhlé, ani těžkopádné. Jeho váha se pohybuje v rozmezí 15 – 22 kg.

Průměrná délka života je 13 let.

Knírači mají velmi dobrý apetit

a v jídle nejsou vybíraví. Přesto se doporučuje krmit kvalitním krmivem, aby se zajistil správný vývin a vzhled. Pokud budou majitelé krmit knírače granulemi, je nutné dávat pozor na jejich složení, hlavně obsah karotenu, který je někdy viníkem zabarvení srsti do červena.

Knírač obecně netrpí žádnými nemoci.

Ke splnění chovnosti je, po dosažení 1 roku stáří, povinné rentgenové vyšetření kyčelních kloubů (rtg. DKK) s centrálním vyhodnocováním.

I když se o to Švejk snažil,

střední knírač nikdy neprodělal žádnou módní vlnu. Po vydání zákazu kupírování uší měli chovatelé obavu z poklesu zájmu o toto plemeno. Nestalo se tak, spíše naopak, zájemci dnes žádají štěňata dokonce i s ocásky, na které se zatím tento zákaz nevztahuje. Zákaz kupírování uší a ocasů je kompletně zakázán jen v některých zemích Evropy.

text: Petra Vrchotová fortunamoravia.eu