bernský salašnický pes
byl do své nynější podoby vyšlechtěn začátkem 20. století
v okolí švýcarského Bernu. Jeho skutečný původ však sahá mnohem dále. Po staletí byli jeho předci využíváni v zemědělských oblastech alpského předhůří jako psi kravařští a selští. Na salaších i statcích nacházeli tito psi nejrůznější uplatnění, od hlídání až po tahání vozíků s mlékem do sýráren. Vždy však od nich byla nekompromisně vyžadována na jedné straně ostražitost vůči nezvaným hostům a na straně druhé oddanost pánovi a všemu živému, co ke statku patřilo. Pes, který by projevil sebemenší známku agresivity vůči lidem nebo zvířatům, toulal se a lovil zvěř, byl nemilosrdně odstraněn. 
Využívání k chovu jen těch opravdu bezproblémových jedinců dalo základ tomu nejlepšímu, čím současný berňák disponuje a dnes řadí mezi nejoblíbenější plemena kvůli vynikající povaze.
Bernský salašnický pes má geneticky zakódovaný poměrně úsporný metabolismus
a tak spotřeba krmiva je o něco menší než u velikostně srovnatelných plemen. O to kvalitnější stravu by však měl dostávat. Zejména mladí, rychle rostoucí psi, kteří mají sklony ke kloubním potížím, potřebují dobře vyvážené krmení, nejlépe s přídavkem chondroprotektiv.
Srst, přestože je dlouhá a hustá, nevyžaduje obvykle zvýšenou péči či úpravu.
Pečlivé pročesání a vykartáčování jednou týdně úplně postačí.
Chov bernských salašnických psů je u nás řízen a organizován prostřednictvím Klubu švýcarských salašnických psů. Do chovu jsou jedinci zařazováni na základě vyšetření kyčelních a loketních kloubů, po absolvování alespoň dvou výstav a bonitace.
Dana Karlová cernybaron.websnadno.cz
