argentinská doga

Evropská plemena loveckých psů nestačila náročným podmínkách rozlehlých argentinkých pamp, buďto nebyla dostatečně silná, nebo rychlá a vytrvalá. Pilířem pro vznik nového plemene se stala Cordóbská doga (Perro de Pélea Cordóbes), která byla bílá nebo bílá se skvrnami a používala se zejména k hlídání a taky k psím zápasům. Neměla však dobrý nos nezbytný pro loveckého psa a byla příliš těžkopádná a nevyrovnaná. Proto ji Dr. Martines zkřížil se španělským honičem. Paralelně docházelo ke křížení s boxerem, irským vlkodavem a anglickým bulteriérem, tyto skupiny se pak spojovaly a k dalšímu šlechtění se používali jedinci s vlastnostmi nejbližšími požadavkům Dr. Martinese.

Tato zvířata byla dále spojována s anglickým pointrem,

jež dodal nově vznikajícímu plemeni nejen elegantní stavbu těla a nádherný pohyb, ale i vynikající nos a utvrdil u něj lovecký pud. Pyrenejský mastin dodal sílu kostry a bílou barvu a bulteriér chuť útočit na zvěř a pevnou tělesnou konstrukci.
Výsledkem byl bílý, středně velký, krátkosrstý pes s požadovaným loveckým pudem, výborným nosem a neúnavnou vytrvalostí, který musel být schopný pracovat v malých smečkách. Nezbytností byla jistá dávka samostatnosti, ovšem při součastném zachování dobré ovladatelnosti člověkem. Dr. Antonio N. Martines byl uprostřed své šlechtitelské práce zabit při lovu a tak práci dokončil jeho bratr Augustin N. Martines, který díky své práci diplomata argentinskou dogu mohl prezentovat i mimo hranice své země.

Argentinská doga se používala k lovu kočkovitých šelem,

jako jsou pumy a jaguáři a také pekari a černé zvěře, která byla do Jižní Ameriky introdukována z Evropy a působila v novém prostředí velké škody (což ostatně platí dodnes a nejen pro divoká prasata). Je zcela pochopitelné, že při lovu tak nebezpečné zvěře musí být pes nejen dostatečně rychlý a mrštný, ale musí uplatnit i dávku nezbytné inteligence, aby nebyl zabit už při prvním kontaktu. Vážná zranění jsou při způsobu lovu, kdy smečka psů (většinou 3-5 jedinců) musí kus samostatně najít, zastavit a udržet na místě až do příchodu člověka, což může někdy trvat i několik hodin, nevyhnutelná. Z tohoto důvodu je i dnešní argentina nesmírně houževnatá a tvrdá sama k sobě. Má-li nějaké zranění nebo bolest, často na to majitel přijde až když už je to na psovi vidět. Pes na sobě jen málokdy dá zná, že ho něco bolí.

Argentinská doga je inteligentní, temperamentní, silné a v případě potřeby nesmírně rychlé plemeno.

Je tvrdá sama k sobě i ke svému okolí, naopak ke své rodině je milá, příjemná a doma neobtěžuje.
Zvláště psi – samci jsou svým založením dominantní a soužití s ostatními psy nemusí být vždy bez problému. Přesto je třeba si uvědomit, že argentinska doga je v zásadě smečkový pes, a proto by se na přílišnou agresivitu mělo hledět jako na nežádoucí rys. Pes by např. rozhodně neměl útočit na feny a štěňata! V zemích, kde se s tímto plemenem stále loví typickým způsobem se používají malé smečky 3-5 psů, jen málokdy je zvířat více. Psi ve skupině se musí navzájem dobře znát a respektovat své postavení, aby byli schopni správně spolupracovat.
Schopnost spolupráce je klíčová při výcviku, přestože argentinky často a rády uplatňují i svou samostatnost, bez chuti komunikovat se svým pánem a vykonávat pro něj konkrétní cviky se neobejdeme.
Argentinska doga je univerzální plemeno, které lze kromě loveckého výcviku využít i ve sportu, záchranařině, je úžasným parťákem k dlouhým procházkám a doma perfektním hlídačem a společníkem. Díky výbornému nosu se skvěle hodí k pachovým pracem, v nichž může i vynikat. Skvěle se hodí i k obranám a pochopitelně zvládne základní, ale i náročnější cviky poslušnosti. Kdo však čeká projev a výkony jako u německého ovčáka, bude zklamán. Argentina bude vždy pracovat jako argentina, nikdy jako ovčák! Typické pro ni jsou rychlé přechody ze vzruchu do útlumu.

Díky vysoké inteligenci se rychle učí a chápe, páníček se však musí připravit na skutečnost,

že pes bude neustále „testovat“ jeho ostražitost. Při výcviku nikdy nesmíte argentině odpouštět drobné chybičky, pes si na to prakticky okamžitě zvykne a náprava je pak poměrně náročná. Detaily a technické aspekty výcviku (zejména v poslušnosti) se v porovnání s ovčákem jaksi obtížněji dotahují, ale většinou to chce jen čas a trpělivost psovoda. U argentiny je důležité více než u běžných pracovních plemen nedělat hrubé chyby a nikdy nedopustit, aby se psu v průběhu výcviku, nebo ve spojení s výcvikem stalo cokoliv nepříjemného. Výcvik musí být pro psa hrou, ale i prací a povinností zároveň, musí se na něj těšit. Pokud u svého psa pozorujete, že jde na „plac“ neochotně, nebo dokonce se znaky bázlivosti, ale naopak i agresivity, zcela jistě jste udělali v prvopočátku nějakou zásadní chybu, kterou je třeba neprodleně napravit! Zkušení pejskaři na kvalitním cvičáku by v tomto ohledu měli poradit jak dál.
Lovecký pud je u tohoto plemene výborně vyvinut, to je třeba si uvědomit již pokud uvažujete o pořízení si argentinské dogy. Neznamená to však, že Vám pes uteče vždy, když spatří v dálce zvěř. Odvolání od zvěře není snadné, ale není rozhodně nereálné ani pro pejskaře začátečníka. 
Při lovu preferují zvěř černou (divoká prasata). Na škodnou (liška, kuna, …) jsou dostatečně ostré, ale v kontaktu nikdy neztrácí hlavu a nepřestávají přemýšlet. Zvěř spárkatou (srnčí, jelení, dančí atd.) občas vystavují (při navětření nebo spatření zvěře pes jakoby strne, napne a mírně přikrčí celé tělo, které je takřka v rovině od nosu až po ocas, jedna noha může být přizvednutá a pokrčená), je to dědictví po pointrovi, jehož krev mimo jiné koluje také v žilách argentinské dogy. Tuto vlastnost je vhodné podporovat, i když pes nikdy nemá lovit, může nám to pomoci v lepší ovladatelnosti v souvislosti se zvěří.
Doma je argentinska doga výborným, nenáročným a nevtíravým společníkem. Je něžná, milá a velice opatrná zejména k dětem. Typická tvrdost je zde protipólem jemnosti a oddanosti rodině, což je charakteristická vlastnost argentinské dogy. Vůči svému pánovi je naprosto loajální a spolehlivá!
Argentinská doga může žít v malém bytě panelového domu, ale i v na zahradě v kotci, má-li dobře zateplenou boudu. Každodenní kontakt s pánem je však nezbytný pro každého psa, bez něj argentinska doga nesmírně trpí. Argentinky vyžadují dostatek pohybu a zaměstnání, neznamená to však, že s ní je nutné denně naběhat 20 km. Vyžadují kromě fyzické i takovou práci, která zaměstná jejich mozek.

Tak jako každé velké plemeno je i argentinka poměrně náročná na stravu, zejména v období růstu.

Výživa by měla být správně vyvážená s dostatečným množstvím vitamínů, minerálních látek event. chondroprotektiv, které napomáhají správnému růstu kloubů, kostí a svalstva. Oproti jiným plemenům je nutné u argentinska doga sledovat i obsah látek, které by mohly způsobovat zvýšenou pigmentaci kůže a srsti, která je pochopitelně nežádoucí (beta-karoten, větší obsah vit.K – biotinu atd.).
Argentinská doga je výborný hlídač, bodyguard, společník dospělých, dětí i starších lidí, je inteligentní, milá a příjemná. Spokojen s ní bude ten, kdo hledá atraktivního, všestranného parťáka. Za milujícího páníčka a jeho rodinu je argentinka připravena bez váhání položit i život!

 Již v zemi původu záhy dogueros zjistili, že psi se výborně hodí i k hlídání a střežení rozsáhlých pozemků.

Úspěšné byly i počáteční pokusy o jejich využití jako psů služebních u policie, či armády nebo jako psů slepeckých. Kromě slepeckého výcviku je argentinská doga schopna zvládnout i výcvik asistenčního psa a několik argentin je úspěšně používáno jako canisterapeutů. Služební výcvik je samozřejmě možný a to jak klasický, kdy je pes zejména obranářem, nebo i speciální – pachové práce. 
V pachových pracích může argentina vynikat, dědictví po pointrovi ji k tomu přímo předurčuje, má-li ji v rukou zkušený psovod, pak z ní může být skvělý pomocník při odhalování drog, tabákových výrobku, výbušnin atd.
 Totéž platí i pro výcvik záchranářský, při němž zvládne vyhledávání v sutinách a především pak pro plošné vyhledávání ji lze s úspěchem využít.
Důvod proč takovýchto psů plemene argentinská doga je tak málo je především v tom, že psovodi mají většinou obavy z nového plemene a raději sáhnou po osvědčeném ovčáku, retrívrovi atd. Navíc přestože argentinska doga již není plemenem málopočetným, stále ještě jich neběhá tolik, aby bylo možno říci, že jde o plemeno běžné. Neposledním důvodem je také poměrně pozdní dospívání tohoto plemene, to co zvládne roční ovčák, můžeme u argentinské dogy očekávat spíše tak zhruba ve dvou letech.
Samozřejmě původní poslání argentinska doga je být psem loveckým a tím také zůstává. Bohužel naše ČMMJ to stále nechápe a zřejmě není schopna respektovat ani znění platného standardu plemene, tedy – lovecký pes na velkou zvěř. Z tohoto důvodu u nás nelze skládat s argentinou lovecké zkoušky ani se oficiálně zúčastňovat mysliveckých akcí. Prozatím nám tedy nezbývá, než doufat, že se situace co nejdříve změní a argentinská doga dostane šanci ukázat, že je výborným loveckým psem i v Čechách.
Ideální použití by pro ní bylo při naháňkách zejména na černou zvěř, dále dohledávkách a dosledech zvěře spárkaté a má-li pes spolehlivé aporty teplé (čerstvě střelené) drobné zvěře, pak i na honech. Základní podmínkou samozřejmě je výborná ovladatelnost a nekonfliktnost psa.
Bez problémů lze s dogou provádět klasický výcvik – tedy poslušnost, ale i stopy a obrany. Tento výborně osvalený atletický pes se dobře hodí i k různým sportům jako je canicross, coursing, nebo třeba běhání u kola nebo koně.

Argentinska doga je houževnatý, tvrdý, sebevědomý pes, který je však zároveň nesmírně citlivým,

milým a příjemným společníkem. Kontrast mezi tvrdostí a citlivostí je u Argentinské dogy charakteristický. Dokáže dlouhé hodiny běhat po loukách nebo po lesích, ale na druhou stranu nijak netrpí, když se vám zrovna nechce na dlouhou procházku a ráda si zalenoší na gauči nebo třeba u kamen. V létě nemívá problémy s přehříváním organismu, dokáže si výborně rozvrhnout síly a dobře snáší i vysoké teploty. Pochopitelně musí mít k dispozici dostatek studené vody tak jako každý jiný pes. 
V zimě naproti tomu je schopna zvládnout i mrazy a pobytem v kotci netrpí, má-li dobře zateplenou boudu. Tak jako ostatní krátkosrstí psi však zejména v zimě nesnáší průvan a vlhko. Je-li v pohybu může být venku v zimě i několik hodin aniž by se to nějak podepsalo na výkonu či zdraví psa. Většinou však nesnáší déšť a vlhko.
Argentina se rychle učí a má výbornou paměť. Je nutno si uvědomit, že to nemusí být vždy výhodou. Zejména při výcviku, dopustíme-li se chyby, hůře se napravuje a přecvičuje. Pokud má pes nějaký špatný zážitek spojený s konkrétní osobou, pak můžeme očekávat problémy při kontaktu s touto osobou i po poměrně dlouhé době.
Doma je to bezkonkurenční, klidný a velice citlivý společník, který zbytečně neobtěžuje a spokojí se i s menším prostorem. Z tohoto důvodu je třeba říci, že argentinská doga chovaná v panelákovém bytě rozhodně netrpí, za předpokladu, že jí majitel poskytne dostatek volného pohybu. Zvláště mladí psi mají potřebu pohybu poměrně velkou.
Dominantní povaha argentinské dogy je dalším jejích charakteristickým znakem. Zejména psi bývají někdy až nesnášenliví k příslušníkům stejného pohlaví. Tento znak by však měl být dokonale pod kontrolou. Jedinci vyloženě agresivní by neměli být dál používáni k chovu. Stále platí, že argentinska doga je smečkový pes a jako takový by měl být schopný alespoň tolerovat ostatní psy. Rozhodně však nesmí být agresivní vůči lidem! To však neznamená, že argentina nemůže být dobrým hlídačem, naopak. Vyrovnaný, sebevědomý pes s jistou dávkou nezbytného temperamentu ohlídá vaši zahradu výborně.
Nutno podotknout, že argentinska doga málo štěká. Říká se, že pokud už argentina začne štěkat, opravdu se něco děje. Faktem ale zůstává, že samotná přítomnost velkého bílého psa na zahradě jistě odradí alespoň většinu nezvaných hostů.

Argentinská doga je vhodná pro každého, kdo zvládne velkého, temperamentního, ale i reprezentativního a atraktivního psího kamaráda. 

Uspokojí zájemce o výcvik i sport, dobře ohlídá svěřený majetek a může být výborným kamarádem pro naše děti, které vědí, že pes není hračka, ale živý tvor.
Pro správný vývoj pohybového aparátu je důležitý dostatečný pohyb v mladém, ale i pozdějším věku. Štěňata a mladé psy nepřepínáme. Není ovšem nutné s ní denně naběhat desítky kilometrů, aby nám nudou nezničila vybavení domu. Argentina se do jisté míry přizpůsobí temperamentu svého majitele. Rozhodně však není vhodná pro osoby labilní, které si jejím držením léčí komplexy, v takových rukou se i z hodného psa může stát uzlíček nervů.
Máme-li argentinku venku, pak je nutný každodenní kontakt s pánem, protože dlouhodobou samotou pes velice trpí, což se časem podepisuje i na jeho charakteru.
Její povaha je trochu složitější než u většiny evropských plemen, přesto při její výchově a výcviku nebývají vážnější problémy, pokud je majitel trpělivý, ale také opravdu důsledný a přirozeně autoritativní.
Chová-li majitel argentinské dogy ještě další zvířata, je třeba s nimi psa postupně seznamovat nejlépe již od štěněčího věku. Argentinka je lovec a bez dozoru a správného návyku nám může způsobit velké problémy. I doma dávají argentinské dogy přednost větším zvířatům např.před drůbeží.

Na zvládnutí argentinské dogy nemusí být člověk zrovna kynolog s dvacetiletou praxí,

přesto se nějaké ty zkušenosti z výcviku jistě hodí. Nelze k ní přistupovat jako k německému ovčáku. Příliš časté opakování cviků ji nudí a docílíme spíše znechuceného projevu a naschválů, než dokonalého předvedení. Povely se naučí poměrně rychle, delší dobu ale strávíme s dopilováváním jednotlivých cviků. 
 Pokud možno by se měl psovod vyvarovat velkých chyb a zbytečností, které by v budoucnu musel přecvičovat, to bývá velkým problémem. Přílišným nátlakem s argentinskou dogou nic moc nezmůžeme, ale ani příliš benevolentí páníček není to pravé. Psovod musí být trpělivý, ale opravdu důsledný. Výhodu jistě mají osoby s přirozenou autoritou, kterým se pes přizpůsobí snadněji.
Již od štěněte je třeba rozvíjet o výcvik zájem a to tím nejpřirozenějším způsobem – hrou. Na trhu existuje obrovské množství různých balónků, pískátek, kousátek či pešků, jimiž navíc dobře rozvineme i zájem o aportování a obrany. S výběrem pamlsků by si měl dát člověk opravdu práci, pes musí po pamlsku chtivě chňapnout, ne si ho vzít „z povinnosti“. Musí být taky tak velký, aby ho pes rychle spolkl, ale nesmí se brzy zasytit.
S argentinskou dogou lze skládat všestranné zkoušky (např. ZM, ZVV1-3, ale třeba i TART nebo IPO, či SchH). Jen neočekávejme, že podobných výsledků dosáhneme ve stejném věku, jako stejně starý ovčák.

Argentiny většinou dobře stopují.

Tady bych jen upozornila na nutnost postupu od jednoduchého k složitějšímu, při pachových pracích to platí více než kdekoliv jinde. Proto také doporučuji skládat zkoušky od jednoduchých ke složitějším. Vrátíme-li se na zkoušce třeba i o několik kroků zpět, může se nám stát, že pes nepodá takový výkon, jaký bychom čekali a jaký podává třeba na mnohem obtížnějších stopách.
Obrany rozhodně doporučuji trénovat od štěněčího věku, pokud je to jen trochu možné. Staršímu psu déle trvá než pochopí zákonitosti dnešních sportovních obran, u štěněte jde vše mnohem přirozeněji. Zde bych jen upozornila, že trénováním obran ze psa opravdu neuděláte krvelačnou bestii a nezvladatelného psa, který je nebezpečný svému okolí. Naopak dobře vycvičený pes je pro své okolí mnohem bezpečnější, již jen proto, že je ovladatelný. Díky nácviku obran se pes naučí rozlišovat situace, kdy se nic neděje, a kdy je eventuálně potřeba zasáhnout. Navíc při správném nácviku obran naroste psovi zdravé sebevědomí, které by měl mít každý pes.

Jako většina velkých plemen je i AD zatížena dysplazií kyčelního kloubu.

Již několik let se u nás psi pro odhalení této vady rentgenují a do chovu jsou pouštěni psi s maximálním stupněm 3/3. Je pravděpodobné, že vylučováním příliš postižených jedinců z chovu se časem průměrný stupeň DKK bude snižovat.
Dalším problémem je výskyt hluchoty, spojený s bílou barvou, tedy nedostatkem melaninu, jež je nezbytný pro správný vývin sluchového ústrojí. Hluchota může být oboustranná a jednostranná. Oboustranně hluché štěně by měl odhalit již chovatel jednoduchými testy (tleskání, pískání, házení rachotících předmětů do blízkosti štěněte, tak, aby to nevidělo atp.). Štěně musí být samo, aby se nechovalo podle svých sourozenců, dále musíme vyloučit, např. vibrace vzduchu (prudké zavření dveří), anebo že nás štěně zahlédne třeba jen koutkem oka. Máme-li podezření na hluchotu, jediným opravdu spolehlivým způsobem jak ji vyloučit nebo potvrdit, event. rozlišit jednostranně slyšící jedince je tzv. BAER test, který provádějí specializovaná veterinární pracoviště. Provést se dá u štěněte (i celého vrhu), nebo i dospělého jedince.
Hluché štěně se neprodává a je jen na chovateli, zda ho někomu daruje s upozorněním na tuto vadu, vylučující z chovu, nebo ho v ranném věku raději nechá uspat. Jednostranně hluchý pes je schopný normálního života. Slyšící ucho bývá často nadprůměrné, proto ho od normálně slyšícího psa lze rozlišit pouze BAER testem. Tito psi můžou žít normálním životem jako mazlíček, tzv. pet štěně.
Různé alergie a kožní problémy jsou dnes bohužel již skoro běžné, argentinské dogy vůči nim nejsou výrazně vnímavější než ostatní plemena.
Dalším problémem velkých psů obecně je torze a dilatace žaludku.

Argentinska doga vůči nim nemají žádné výrazné predispozice jako třeba německé dogy, přesto by majitel měl alespoň dvě hodiny po krmení svého psa udržet pokud možno v klidu a aspoň jednou ho zkontrolovat, tak jako kterékoliv jiné velké plemeno.

text a foto: Andrea Urdabaevová   dogoargentino-furiainfernalis.estranky.cz  

foto: Pes Jíra  pesjira.cz