Bišonci

mají stočený ocas, krátký čenich, zavěšené uši a kulaté, tmavé oči a především jejich hlavní charakteristikou je jejich kudrnatá nebo hedvábná srst, minimálně sezoně líná a cyklus výměny srsti probíhá podobně jako u lidských vlasů. Jemná srst je náročná na údržbu, a časté koupání, vyžaduje denní rozčesávání, jinak rychle plstnatí, produkuje tak méně alergenů, proto jsou psi z této rodiny plemen psů považovány za hypoalergenní.

 Srst jim neposkytuje dostatečnou ochranu do každého počasí.

Všechna plemena bišonků jsou hraví a elegantní společenští pejsci

s vyváženou postavou, milého temperamentu. Oproti jiným malým plemenům bišonci nejsou příliš aktivní. Velice dobře vychází s dětmi při zachování hlídacích schopností. V historii byli velmi oceňováni mezi šlechtici a v královských rodinách, jsou bez zápachu.

Původní bišonci jsou psi evropského původu z oblasti Středozemního moře,  

původem jsou ze španělského vodního psa, potažmo z barbeta, blízký příbuzný pudla, bichon je zkráceně zdrobnělina barbichon, barbeta. V oblasti středomoří často cestovali s námořníky z kontinentu na kontinent, našli úspěch ve Španělsku a na Kanárských ostrovech. Ve 14. století byli oblíbeni u italské šlechty a stejný úspěch měli i ve Francii pro jejich luxusní vzhled. U středomořských námořníků byli hlavně oblíbeni, že lovili myši a krysy, kterých bylo v přístavních skladištích a podpalubí lodí velké množství, a po umytí a načesání soužili jako velice dobrý barterový produkt. Bišonci byli rozděleni do čtyř kategorií, maltské, boloňské, havanské a tenerife. V doprovodu obchodníků na svých cestách do Indického oceánu a Karibského moře dali možnost vzniku dnešním plemenům a ne všichni jsou pojmenováni po místě jejich vzniku.

Bišonek Frisé, v čase po revoluci do konce 19. století se stal obyčejným pouličním psem Francie a zpět do světa luxusu se dostává rokem 1933 uznáním standardu ve Francii pod dvěma jmény tenerife a bichon a rok později byl Société Centrale Canine zapsán do plemenné knihy jako Bichon Frisé. Do USA přišel v polovině šedesátých let, v Austráli se stal populárním v šedesátých letech a AKC ho zapsal 1972.

Havanský psík se dostal na Kubu se španělskými osadníky a ostrovními podmínkami byl jeho vývoj izolován, hustá hedvábná srst mu pomáhá lépe snášet tropické slunečné podnebí. Za doby kubánské revoluce plemeno na kubě prakticky zaniklo a s kubánskými rodinami se dostali do USA, kde byl v roce 1995 AKC uznán. Má měkkou podsadu s delší lehce zvlněnou srstí, mimo bílé, v několika barvách, krémová, zlatá, stříbrná, modrá nebo černá.

Boloňský psík, sám jeho název napovídá místu jeho vzniku v Itálii. Ve srovnání s jinými bišonky jsou boloňští pejsci zdrženlivější a tišší, co neznamená, že nemají potřebu pozornosti. Mají čistě bílou nadýchanou srst bez podsady.

Coton de Tuléar se stal oblíbeným pejskem bohatých rodin Madagaskaru, kam se za dávných dob dostal námořními plavbami, znám pod názvem královský pes z Madagaskaru. Jako coton, bavlna, po jeho srsti a z Tuléar, co je hlavní město Madagaskaru, byl pojmenován a registrován v roce 1970 u FCI Francouzi, kteří s touto ostrovní zemí byli úzce spjati. Ve stejném období se stal populární i ve Spojených státech a zbytku světa. Je v barvách bílé, někdy s nádechem pálení. Cotonek pravděpodobně zdědil více krve po loveckých psech než ostatní bišonci, možná i jeho pohybem v džungli Madagaskaru, je osobnost s větší výdrží a vyžaduje výcvik a pevnější vedení.

Maltézský psík, je plemeno Italské plemeno a jeho název pochází ze stejného pramene, jako název ostrovní země Malta, co jen říká, že se tam pejsek vyskytoval stejně, jako v jiných přístavech. Jde o souhrnný název mâlaṭ Řecké a Hebrejské definice, co znamená proklouznout, uniknout, utéct, zachránit se, je to primitivní kořen slova, souhrnný název pro bezpečná místa k přistání lodí, přístaviště lodí, o přístavního pejska. Standard registrován FCI, AKC, UKC. Maltézský psík má dlouhou lesklou čistě bílou srst někdy s nádechem slonoviny a někteří chovatelé pro praktičnost dělají pejskovi krátký sestřih.