Bulteriéři

jsou mezi ostatními psy celkem snadno rozeznatelní, mají typickou stavbu těla, která je odlišuje od jiných plemen psů a o jejich příslušnosti není pochyb. Představují typ mohutně osvaleného psa s velikou hlavou a mocnými žvýkacími svaly. Bulteriéry jsou obecně nazývána všechna plemena známá jako teriéři typu Bull, ale údaj teriér v jejich názvu nijak nezadává k jejich klasifikaci přiřazení k teriérům, 

nejde nijak o křížení půl na půl, jak mnoho lidí předpokládá, jde pouze o genetický make-up. Bulteriéři se oproti teriérům liší vzhledem i temperamentem, přípona teriér pochází od velmi vzdálených předků, všichni bulteriéři pochází z přikřížení různých typů původních britských teriérů, bílého anglického a černotříslovými teriéry, s původními anglickými buldoky. Psi bulteriéři byli využíváni pro strážení a ochranu, myslivost a na psí zápasy, nikdy pro zemní práce, jako je tomu u teriérů.

Pojem psích plemen je relativně nový,

přišel až začátkem dvacátého století, dříve byli psi, založeno na výkonu, selektivně chováni a nazýváni podle jejich určení a použití, bez závislosti na jejich vzhledu a rodové příslušnosti. Jejich klasifikace byla s odkazem na popis práce, kterou dělali, u buldoků to byli dobří býčí psi, byli velcí a dlouzí. V devatenáctém století se stále častěji se objevovali pohyblivější a dravější psi, Bull-and-Terrier. V roce 1835 zákaz zápasů zvířat  v Anglii, dal prostor vzniku anglickému bulteriérovi, vyhnal organizátory a účastníky z velkých prostorů arén do ilegálních menších heren a hostinců, co vyvolalo potřebu menších zvířat. Původní buldoci byli chováni pro sílu, šlechtění bulteriérů je zaměřeno na vytrvalost a nízký práh bolesti buldoka s hbitostí a bdělostí teriéra a dále na posílení tělesné stavby, zmenšení psovi usnadňovalo práci, šlo také o zvýšení počtu rozených štěňat oproti starověkému buldoku, molosů a daleko více vyhovovali novým nárokům a chovatelským podmínkám.

Termín pitbul je poprvé zaznamenán roku 1760 a jednalo se o jednotné jméno pro psy, nezávislé na původu nebo typu, použité pro psí zápasy.

V některých oblastech USA pitbuly selektivně zvětšili,

hmotností a výškou zlepšili jejich výkonnost.  Kde bojovali mimo zákon, v menších prostorech a potřebovali i menší plemeno, dal vzniku bostonského teriéra, dal se při razii i snadněji skrýt. Francouzský buldoček překonal bostonského teriéra, chov menší verze se hodil ve stísněných bytových podmínkách v průmyslových městech, ve kterých přistěhovalci žili. Takto chovaní psi, používaní v bojových sázkařských sportech, byli také rodinní psi a měli prokázat loajální a přátelskou povahu a na vrcholu svých schopností také bojovat.

Stafford, pes dělnické třídy,

menší, zavalitější, je pokřtěn jako stafordšírský bulteriér v roce 1935 FCI, po svém kraji původu a do dnes pes zůstal téměř beze změn. Název Bulterrier je porvé registrován v roce 1800, pro jemně elegantní bílé psy, šlechtitele Jamese Hinkse. Americký stafordšírský teriér je uznán AKC a ještě dnes někteří chovatelé těchto psů považují, 

Amerického pitbul teriéra a amerického stafordšírského teriéra, za totéž plemeno. Je dobré pochopit obecné názvy skupin plemen a názvy registrovaných plemen psů v různých klubech psích plemen, jako FCI, UCI, AKC, KC, UKC …, do názvů se promítá i místo jejich vzniku. Stafordšírský bulteriér, americký stafordšírský teriér a Americký pitbul teriér se liší velikostí a barvami velice málo, ale nijak nelze popřít, že jejich historie velmi úzce souvisí a mezi sebou jsou často zaměněna. Další zmatek vnáší historie registrovaných názvů americký stafordšírský teriér, jako americký pitbul teriér, někteří chovatelé se chtěli distancovat od těchto názvů kvůli konotaci na bojového psa,  nejdříve na american bulteriér, co neprošlo, pak na yankee teriéra, co bylo stejně marné, stafordšírský teriér zaregistroval v roce 1936 AKC, který byl nakonec v roce 1972 změněn na americký stafordšírský teriér.

A jaký je rozdíl mezi těmito třemi bratranci

Americkým pitbulteriérem (APBT,Pitbulem), americkým stafordšírským teriérem (AST, Amstaff)  a stafordšírským bulteriérem(SBT, Stafford)?

·         APBT je největší, je atletiké postavy, správně by mu měla být vidět tři žebra a svaly, s váhou mezi 15 - 28kg. Amstaff je podsaditý s výškou do 50cm a nemá váhový limit a váha se pohybuje mezi 20 - 35kg, Stafford je nejmenší s výškou do 40cm, psí kulturista s váhou 11 - 17kg.

·         Amstaff a Stafford  mají robustní přední nohy a hrudník, širší lebku. APBT má podobný poměr předních i zadních končetin, je vyšší a štíhlé postavy, nemá exteriérový standard, chov a selekce je podle schopností a povahy, ne podle vzhledu.

·         Barvu srsti můžou mít všichni jakoukoli, jsou jednobarevní, vícebarevní nebo žíhaní a se skvrnami, APBT s výjimkou zbarvení merle.

·         Černá s pálením (Black & tan), dědičné zbarvení po teriérech a játrová původem po zápasnických pitbulech jsou u obou, Stafforda a Amstaffa, také nežádoucí, stejně jako bílá s více než 80 % u Amstaffa. Barvou se moc neliší a nežádoucí, neznamená nepopulární a neoblíbené.

Chov pitbulů, psích zápasníků, je pro neznalé překvapivý,

mnozí šampióni byli chováni v rodinném kruhu pohromadě s malými dětmi a měli velice přátelskou povahu. V průběhu zápasů je pes v úzkém kontaktu s cizími lidmi a musí být k lidem absolutně přátelský, jedinci projevující agresivitu k člověku pak museli být utraceni. Z toho vyplývá, že selekcí psů k zápasům, musejí být k lidem přátelští. U mnoha lidí existuje představa, že pitbula, zápasníka, je třeba dráždit nebo týrat a vzbudit tak u něj co nejvíce agresivity, ale pravdou je, že pes pro lásku k lidem udělá mnohem více než z jejich strachu. Psi určení k psím zápasům byli chováváni jako jiní psi, hráli si s dětmi i s jinými psi a až v dospělosti byli připuštěni testovacím zápasům v ringu v trvání pár minut, na mladého psa byl puštěn zkušený pes, zjistilo se tak nebo se tak probudily, jeho přirozené bojové vlohy. Testy se několikrát opakovaly a neprojevil-li pes touhu bojovat, jeho zápasnická kariéra skončila, pokud ale v krátkém testu uspěl, následoval po nějaké době další zhruba třicetiminutový test, šlo o řádné prověření chuti psa o zápas. Po těchto zkouškách byli psi připravováni pro zápas na boj v ringu, šlo o tréninky vytrvalosti a síly, a hlavně o budování vztahu psa s trenérem, pes v něm musel mít během zápasu oporu.

Bulteriéři jsou k lidem velice přátelští a mají vyrovnanou povahu,

vlastní rodině jsou oddaní a pro svou odolnost se hodí k dětem. Jsou i společenskými psy a mají rádi návštěvy, i přestože k cizím jim nechybí rezervovanost, projevují city, opustí-li někdo jejich rodinný kruh. Vyžadují neustálé zaměstnání, fyzickou i psychickou zátěž zvládají s lehkostí, při styku s jinými psy dávají najevo svou geneticky zakódovanou nadřazenost. Spíše jsou agresivní k jiným zvířatům, cizí kočka střet nerozchodí a někdo se může i divit, proč mi můj pejsek zakousl mého milého tedy králíčka. Kombinací napjatých svalů a sílou buldoka s houževnatostí a agresivitou teriéra jsou zapojeni do některých vysoce medializovaných kaus, které nijak nepřispívají jejich popularitě u široké veřejnosti. Nikterak není pravdou, že se tak neděje stejně jako u jiných psů a zvýšená medializace poškozuje jejich dobrou a přátelskou, vyrovnanou, klidnou povahu domácích zvířat. Špatná socializace a výcvik je mění v nebezpečné psy, může za to nezodpovědné vedení lidí.

Každého takového psa i ten nejmírnější konflikt mezi psy

je změní ve velmi tvrdé a odvážné zápasníky, kdy dokáží bleskově a obratně zaútočit. Své souputníky nemají v úmyslu zabít, především chtějí zápasit, nechytají druhého za nohu nebo břicho, ale vždy hledají chvat na přechodu hlavy a krku, pod uchem, pevně zachytí kůži, část lícního svalu. Jsou si pevností svého zákusu jistí, málokdy přehmátnou, postižení jsou s minimální možností se ze sevření uvolnit a zákrok majitele zápasících bývá neúčinný. Údery, křik je více vydráždí, nejspolehlivější je oba psy ponořit do vody, většinou se okamžitě pustí. Jakkoliv situace vypadá hrozivě, po oddělení psů zjistíte, že na sobě nemají nic zvláštního, jen trochu okousanou kůži.

V dnešní době, kdy jsou psí zápasy nemyslitelné a ve většině zemí světa platí za sprosté slovo,

se využití těchto siných psů zápasníků orientuje na sportovní disciplíny jako je Weight Pulling, plemena bulteriérů se využívají při stráži a hlídkování ve složkách státu. Ve většině jsou drženi jako společenské plemeno aktivních lidí a pro svojí klidnou přátelskou povahu, vysokou psychickou odolnost s nízkým prahem bolesti, jsou ochotni tolerovat mnoho dětských surovostí, nejsou náchylní třeba k přiskřípnutí, využívají se jako canisterapeutičtí psi.  Vyžadují pevnou ruku. Pro pohodu každého zvířete je zásadní, že každý jejich majitel musí mít znalosti o jejich chování a samozřejmě nárocích plemene, člověk musí vědět, kdy se zvíře cítí dobře. Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu.

foto: Aneta Jungerová aneta-foto.com