zvěř srstnatá - savci - užitečná - spárkatá

Označení souvisí s tzv. spárky, tj. rohovitými kopýtky na koncích třetího a čtvrtého prstu, na něž zvěř našlapuje. Druhý a pátý prst jsou zakrnělé, proti předním prstům posunuté výše a dozadu a tvoří tzv. paspárky.

 Spárkatá zvěř je společenská, žije v tlupách. Mláďata jsou od narození vidoucí, osrstěná a schopná provázet matku. Ze smyslů je nejvyvinutější čich a sluch.

Spárkatou zvěř dělíme na zvěř:

• parohatou
• dutorohou
•  černou

 Nejnápadnějším znakem parohaté zvěře jsou parohy samců.

• Každoročně je shazují a opět nasazují. Jsou to kostní útvary, vyrůstající na výčnělcích kostí, tzv. pučnicích.
• Paroh vyrůstá nejprve jako chrupavčitá tkáň pokrytá jemnou srstnatou kůží tzv. lýčím. Přeměna v kostní hmotu postupuje od pučnice k vrcholu.
• Nejstarší je část při pučnici (růže), nejmladší na špičce.
• Když paroh doroste a cévy odumřou, počíná se lýčí odlupovat a zvěř ho vytlouká, tj. zbavuje se ho odíráním (vytloukáním) o krmníky stromů.
• Hmota hotového parohu se skládá ze 44 % ústrojných látek, převážně bílkovin, a z 56 % neústrojných látek tvořených převážně fosforečnanem vápenatým.
• Paroží je dokonale vyzrálé do období říje a zvěř přes celé toto období paroží nosí. Od podzimního až do předjarního období parohy "shazuje" a vytváří paroží nové. Základ parohu tvoří lodyhy větvící se ve výsady.
• Plocha, jíž paroh přisedal k pučnici, je tzv. pečeť. Povrch parohu je brázděn rýhami (otisky cév) a různě hustě poset drobnými výrostky, tzv. perlením.

Podstatným znakem dutorohé zvěře je roh.

• Je to dutý rohový toulec, nasazený na výrůstku čelní kosti na tzv. násadci.
• Roh jako trvalý kožní útvar dorůstá od svého kořene z pokožky. Je tedy na svém vrcholu nejstarší a v dolní části nejbližší hlavě nejmladší.
• V zimním období při nedostatku výživných látek se růst rohu zpomaluje a ve vegetačním období opět zrychluje, a tak na něm vznikají vruby, podle nichž lze určit stáří zvěře.
• Rohy má u obou pohlaví zvěř kamzičí, u mufloní zvěře se vyskytují ojediněle rohaté muflonky (růžky dorůstají délky několika centimetrů).

foto: Václav Přibáň  zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání