O zvěři všeobecně

Pod pojem zvěř zahrnujeme jen ta zvířata, která jsou vyjmenována v zákoně o myslivosti, jde o některé savce a ptáky .

• Podle pokrývky těla rozlišujeme zvěř srstnatou, savce a zvěř pernatou, ptáky.
• Zvěř spárkatá má nohy - běhy ukončené kopýtky - spárky.
• Zvěř parohatá nosí parohy,zvěř rohatá rohy. 

Rozlišení na zvěř užitkovou a zvěř škodnou (dravou) se v zákoně již neuvádí.

 Dodnes přetrvává rozdělení zvěře

• na velkou (zvěř spárkatá, velké šelmy - medvěd, vlk, rys, dále tetřev, divoký krocan, dříve drop, výr)
• a drobnou.
• nehájená zvěř se smí lovit celý rok, 
• hájená zvěř má stanovenou dobu lovu a dobu hájení,
• chráněná zvěř je hájena celý rok (lze ji lovit jen na základě zvláštního povolení).
•  Zvěří červenou se rozumí veškerá zvěř parohatá, černou zvěří je míněno prase divoké. Jelení zvěři se nesprávně říká zvěř vysoká.

Rozdělení zvěře

podle původu 

• zvěř původní 
• cizí čili cizokrajná 

podle sídliště

• zvěř nížinná čili lužní 
• pahorkatinná
• horská 

podle prostředí

• zvěř polní
• lesní 
• vodní 

podle stálosti výskytu

• zvěř stálá 
• přebíhavá (toulavá) 
• tažná čili stěhovavá 

podle věku

• zvěř mladá 
• stará 
• přestárlá 

podle snášenlivosti

• zvěř samotářská 
• společenská 

podle zdravotního stavu

• zvěř zdravá
• nemocná 
• poraněná 

podle způsobu lovu

• zvěř lovná 
• nelovná.

Zastřelená zvěř je zhaslá, zašlá na nemoc uhynulá (padlá).

Prehistorie

První praobyvatelé střední Evropy se objevují v časovém údobí 500 000 až 100 000 let př. n. I.. Žili v tlupách, které byly pohyblivé, potravu získávali sběrem. Významné bylo ovládnutí ohně vzhledem k snadnější přípravě potravy, k ochraně před zimou a před velkými dravými zvířaty. K nejstarším činnostem člověka patřil lov.

V paleolitu - starší době kamenné 800 000 - 8 000 let př. n. I. byl podstatnou složkou každodenního úsilí o získání potravy. Lov, provozovaný většinou v tlupách, nebyl výsadním právem, zvířata byla přírodním bohatstvím, lovil každý, kdo potřeboval, kdykoliv a kdekoliv. Vyskytoval se mamut, tur, los, sob, jelen, bobr, medvěd, vlk, rys a další nejrůznější velká a drobná zvířata. Původní lovecké zbraně byly jednoduché - kyj, opracovaný kámen čili pěstní klín, používaly se různé lsti - lapací jámy, nahánění zvířat nad srázy. Ulovená zvířata poskytovala kromě potravy též kůže, kožešiny na oděv, parohy, rohy a kosti sloužící jako stavební materiál, k výrobě různých nástrojů, ozdob.

K pozdější lovecké výzbroji patřil luk se šípy, oštěp (5 hrotem pazourkovým, kostěným, parohovým, později kovovým), sekera a nůž z téhož materiálu. Rituální význam mají jeskynní kresby 15 000 - 10000 př. n. I..

V neolitu - mladší době kamenné 8 000 - 3000 let př. n. I. nastává změna. Ze sběru a pěstování planých rostlin se vyvinulo pěstování polních plodin - rolnictví, rozvoj lovu a odchyt přispěl k počátkům chovu domácích zvířat - pastevectví. Doté doby se také klade domestikace psa a koně.

Další rozvoj zemědělství nastal v době bronzové 3000 - 1000 let př. n. I.

a v době železné 1000 let př. n. I. - přelom letopočtu. Tehdy se na našem území objevují Keltové, později germánské kmeny.

Doba předfeudální

Bohatství zvířeny v naši pravlasti bylo podmíněno souborem příznivých podmínek - mírným podnebím, příhodným utvářením terénu, hojnou a rozmanitou vegetaci, pralesy (dub, buk, smrk, jedle s příměsí bříz)l, jilmu, borovice aj) a močály se střídaly se stepí a křovinným porostem.

Slované jsou na našem území doloženi od 6. století našeho letopočtu.

V 9. století existuje předfeudální Velkomoravská říše, archeologické vykopávky přinesly doklady vztahující se k sokolnictví.

Nastal úbytek druhů velkých savců, mamut vymizel již v dávnověku, tur, zubr a sob na počátku historické doby. Lov jako hlavní zdroj obživy ztratil na důležitosti, stal se doplňkovým zdrojem potravy, většinou byl provozován jedním lovcem. Početní stavy zvěře takovému lovu v tehdejší době dostačovaly, nebylo nutné o ni zvláště pečovat.

Rolnictví a pastevectví vedlo k rozdělení půdy, ke vzniku soukromého vlastnictví. Nastala spojitost lovu s územím, lov přestával být právem všech, právo lovu bylo spjato s vlastnictvím půdy.

Doba feudální

S rozdělováním půdy, s nabýváním majetku a s postupující dělbou práce se společnost začala jednak diferencovat, vzniká nadřízená a podřízená vrstva, jednak soustřeďovat kolem význačných rodů. Jako obydlí si staví vládnoucí vrstva dvorce, tvrze, hrady, ostatní obývají vsi.

Řízení společnosti se postupně centralizuje, feudálové soustřeďují moc, vzniká pojem státu. Do čela společnosti se dostává panovník, který získává mnohé výhody (tzv. regál), též i výsadní právo na lov.

U nás se objevuji první doklady o loveckém právu za vlády knížete Boleslava I. (929 - 967), jde o nařízení vydané okolo roku 950, které stanoví, že lov je výhradním právem panovníka. I když byly panovníkem pozemky (lesy) postoupeny ke kolonizačním účelům (od konce 12. století jsou zakládána města) nebo darovány např. klášterům nebo věrným pánům za odměnu prokázaných služeb, často si panovník vyhrazoval právo lovu. Mohlo být sice leníkovi propůjčeno, ale zpravidla pro lov drobné zvěře, kdežto zvěř velká (např. jelení, černá, los - který se u nás vyskytoval do 13. století) zůstala vyhrazena panovníkovi. Po celou dobu historického vývoje u nás byl nejvýznamnější lovnou zvěří jelen, mnoho bylo též černé zvěře. Srnčí zvěře bylo až do 18. století poměrně málo vzhledem k hojnému výskytu velkých šelem.

Název "lovec" se objevuje již v 11. století. Panovníka obklopovala početná lovecká družina, pro jejíž pobyt na loveckých výpravách se v rozsáhlých lesích stavěly lovecké hrádky např. Křivoklát (zmiňovaný již v roce 1109), Jivno, Zbečno. Jenčov, Týfov. Počáply - Králuv Dvůr, Nový Hrad u Kunratic (1411 - 1412). Lovecký personál je usídlován v tzv. účelových obcích (Psáry, Ohaře, Sokolnfky aj.), kde žije družinným životem. Lovecké roboty poddaných jsou známy již ve 12. století.

K lovecké výzbroji patřily luk se šípy, oštěp, nůž, různé sítě (vazby), oka, tlučky a pasti, používaly se lapací jámy. Lovilo se pěšky i koňmo se smečkou psů, poraněná zvěř byla sledována po barvě, rozmohly se štvanice a sokolnictví.

První pověsti z úsvitu našich dějin se dotýkají též lovu - Bivoj přinesl na Vyšehrad mohutného živého kňoura, kníže Bořivoj (+ asi 889) se na lovu setkal se sv. Ivanem, kníže Oldřich (1012 - 1034) nalezl na lovu Boženu.

O lovech českých panovníků se dochovalo hojně dokladů v historii. Kníže Jaromír (1004 - 1012) byl na lovu úkladně přepaden Vršovci. Kníže Břetislav II. (1092 - 1100), vraceje se z lovu jelenů u Zbečna, byl zabit Lorkem. Král Václav I. (1230 - 1253) si v lese při lovu vypíchl oko; byl sklácen mrtvicí při lovu jelenů v říji (22. září) u Hudlic.

S rozvojem feudalizmu rostla moc šlechty na úkor panovníka včetně omezování výhradního práva lovu. Nařízení krále Václava IV. (1378 - 1419) z roku 1388 uvádí, že lov je výsadou vrchnosti, šlechty (součást tzv. práva dominikálního). Pro panovníka byly vyhrazovány královské lovecké okrsky.

Hospodářský význam lovu se snižuje, lov se pokládá za mužnou kratochvíli, slouží k reprezentaci. Také šlechta si vytváří lovecké družiny a zakládá účelové obce.

K lovecké výzbroji náleží kuše, rozšířená od 14. do 17. století (střílelo se šipkami a kulemi), oštěp, nůž, tesák, lovecký meč, dále nejrůznější sítě - do nichž se lovil největší počet zvěře určený ke konzumu, pasti a lapáky (ohrady), lapací jámy. Kvete sokolnictví a čižba.

Již ze 14. století se v našich pramenech zachovaly doklady o kynologii: rozdělení psu podle plemen - chrti, dogy, ohaři, vyžlata jezevčíci, rozdělení pravděpodobně podle výcviku - vodiči, slídiči, štváči.

Se zdokonalením loveckých zbraní, se zaváděním okázalých společných lovu - loveckých slavností, zvěře ubývalo. Bylo jí potřeba stále více, ve volnosti však nebylo možno udržet vysoké stavy.

• Zakládají se obory, hlavně pro jelení zvěř, od 14. století, hojně v 16. století.
• Introdukuje se bažant, bažantnice jsou známy již ze 14. století.
• Z roku 1465 pochází zpráva o daňkovi.
• V raném středověku byl zaváděn - zpočátku do chovu v klášterních zahradách - divoký králík.
• V jižních Čechách kvetlo v 16. a 17. století bobrovnictví.
• V druhé polovině 18. století existovalo v Čechách 59 obor a 188 bažantnic.

V usnesení českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města), i nadále tedy platilo dominikální právo.

• Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěte, což znamená počátek "oficiální" myslivosti u nás. Ovšem již mnohem dříve - jak bylo zmíněno - byly zakládány bažantnice a obory.
• Zvěř dravá (zvláště vlci) mohla být lovena volně.
• I řada dalších usnesení českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky
• např. v roce 1627 byl zakázán na 3 roky lov tetřevů, tetřívků, bažantů a koroptví.
• Z loveckého personálu se stávají myslivci z povolání (název je doložen ve 14. století, avšak jíž za prvních Přemyslovců byl v knížecí družině tzv. venator), jejich obydlí jsou budována přímo v honitbách, zprvu se starali hlavně o ochranu zvěře, později pak i o její chov.

Šlechta a samozřejmě panovník vydávají pro svá panství instrukce o lovu a myslivosti, nejvýznamnější dochovaná je "Císařská instrukcí daná Janovi z Vřesovic, jakby se co správce nejvyššího jegrmistrovství v království českém při úřadu svém chovati a říditi měl“, vydaná 15. dubna 1599 v Praze císařem Rudolfem II. (1576-1612).

Po Bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody.

• Lov se stává záležitostí společenské reprezentace.
• Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice. Velká dravá zvěř je téměř vyhubena, v 17. a 18. století vrcholí chovy jelení zvěře.
• K docílení velkých výřadů jsou pořádány společné tzv. uzavřené lovy, tj. rozsáhlá naháňka za použití zradideI, plachet i síti, kterými se leč uzavřela. Zvěř je přitom hromadně ubíjena střelbou. K odchytu a lapání zvěře se stále používají rozmanité sítě a pasti.
• Zavádí se čekaná a šoulačka.
• Při lovech koňmo jsou štvanice (při kterých tlupu zvíře sledovala smečka psů zrakem) nahrazovány tzv. parforsními hony původem z Francie (stopní sled předem obeznaného a k lovu určeného kusu zvíře, např. jelena, sleduje smečka psů čichem).
• V 17. století jsou zakládány kačenárny a doznává největšího rozmachu sokolnictví; úlovkem je pernatá zvěř, ze srstnaté zajíc a divoký králík. Oblibě se těší čižba používající různé sítě (humenec, tenátka, podražec), chytací klícky, oka zvaná špruhle aj.
• Čižbaři měli ovšem povolen lov jen drobného ptactva, lov větších druhů si vrchnost vyhrazovala pro sebe.
• V 17. a 18. století jsou zakládány lovecké řády, sdružující šlechtické lovce, u nás založil František Antonín hrabě Sporck v roce 1695 lovecký řád sv. Huberta.

Císař Ferdinand III. (1637 - 1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Cechy, ve kterém se uvádí, že "myslivost je kratochvílí šlechtickou", poddaní jsou při lovech povinni loveckými robotami, které byly známy již v pozdním středověku.

• Znamená to utužení robotních povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně).
• Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711 - 1740) z roku 1732. Chovatelská hlediska, tzn. již myslivost, prosazují různé lovecké instrukce, směrnice a patenty, např. Karla VI. z roku 1713.
• Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním "přijetím v počet myslivců" a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky.

Císař Josef II. (1780 - 1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor atd. Právo myslivosti bylo prohlášeno za právo státu, který je svěřoval. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovu velké zvěře a zintenzivnění chovu drobné zvěře, s tím souvisí i rozvoj brokové střelby.

V 18. století počíná též preference lesnictví na úkor myslivosti - císařsko-královský patent lesu a dříví císařovny Marie Terezie (1740 - 1780) z roku 1754.

19. století

Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství.

Snižují se stavy jeleni zvěře, přibývá srnčí. Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství.

Císař František Josef I. (1848 - 1916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský patent (zákon) o myslivosti č. 154, právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.

• Vznikají honitby vlastní (nejméně 200 jiter tj. 115 ha souvislých pozemků)
• honitby společenstevní (obecní) sdružující pozemky drobných vlastníků půdy v katastru jedné obce.
• Honitby mohou být pronajímány.
• Začínají intenzivní chovy drobné zvěře.

Počátkem 19. století zaniklo sokolnictví, v druhé polovině 19. století též čižba v důsledku ochrany drobného užitečného ptactva. Bobr ve volné přírodě v jižních Čechách vyhynul v polovině 19. století, velké šelmy byly prakticky vyhubeny. Importují se nové druhy bažantů, v polovině 19. století muflon a jelenec běloocasý, koncem století jeleni sika.

Provádějí se lovy

• osamělé - šoulačka, čekání, hledání (slídění),
• lovy společné (hony) na drobnou zvěř - kruhová leč, ploužení, naháňky,
• dále lov na újedi, vábení aj.

V roce 1866 byl vydán zemský zákon o myslivosti pro Čechy, v roce 1873 pro Moravu, v roce 1877 pro Slezsko.

20. a 21. století

Výskyt druhů zvěře u nás je ve 20. století obdobný,

jako v předcházejícím století. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra. Zavádí se chov kamzíků (1907 českokamenicko, 1913 Jeseníky). Ojediněle se zavádí chov divokého krocana (1927), do volné přírody je vypuštěn rys, spontánně se objevují los (1957) a v 21. století bobr. Také způsoby lovu zůstávají stejné; pokud se týče lovecké výzbroje, modernizuji se palné zbraně.

V roce 1923 je založena myslivecká organizace - Československá myslivecká jednota. Dosavadní zákony o myslivosti jsou pouze upravovány. V roce 1929 vychází tzv. malý honební zákon pojednávající o dobách lovu a hájení zvěře a o vydávání loveckých lístků. Vzhledem k intenzivnímu pěstování zemědělských kultur dochází ke sladění se zájmy chovu drobné zvěře (zvláště v rozvoji chovu pernaté) a odklon od chovu spárkaté zvěře s výjimkou srnčí, černá zvěř se chová pouze v oborách.

V době německé okupace (1939 - 1945) vychází v roce 1941 vládní nařízení o myslivosti č. 127/1941 Sb. ač. 128/'941 Sb., mimo jiné je pozměněna nejmenší přípustná výměra nově vznikajících honiteb (150 ha), zavedeno povinné fyzické členství v české myslivecké jednotě.

Po osvobození v roce 1945 se honitbách se rozšiřuje černá zvěř, v roce 1953 byla u nás vysazena koza bezoárová.

V důsledku politických události z roku 1948 byli od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti. Právo myslivosti příslušelo organizacím - státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům. Začaly se objevovat značné škody působené na zvěři, úbytek drobné zvěře, pokles produkce zvěřiny a to v důsledku neuvážené kolektivizace v zemědělství, mechanizace a chemizace, v důsledku zprůmyslnění krajiny - znečišťování vod, půdy, ovzduší, ničení lesů. Byly násilně vytvářeny rozsáhlé honitby, slučována myslivecká sdružení, porušována myslivecká etika, zanedbávány kulturní aspekty v myslivosti.

Po politických událostech v roce 1989 je vydán s účinností od 1. června 1992 zákon o myslivosti č. 270/1992 Sb. řídícím orgánem v myslivosti zůstalo výhradně ministerstvo zemědělství a byla zrušena spolu rozhodovací účast myslivecké organizace, která se stala organizací s dobrovolným členstvím. Právo myslivosti bylo opět přiznáno majitelům půdy, honitby byly vytvářeny na základě vlastnictví pozemků. Byly definovány škody na zvěři, výčet druhů zvěře byl pozměněn včetně pominutí rozdělení na zvěř užitkovou a škodnou aj.

V roce 2001 byl vydán nový zákon o myslivosti č. 449 (a později prováděcí vyhlášky), stanovil druhy zvěře, zabýval se tvorbou a využitím honiteb, chovem a lovem, mysliveckými zkouškami, mysliveckou stráží, státní správou myslivosti aj.

V přírodě se začaly objevovat zavlečené nežádoucí druhy živočichů mýval severní, norek americký aj.

foto: Václav Přibáň  zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání