Detail druhu

českomoravský belgický kůň

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.cz

Státní správa se šíření chovat chladnokrevné koně po Čechách pro potřebu zemědělství bránila dovozem, koně oldenburského a koně východofríského, nejmohutnějších teplokrevných plemen západní Evropy. Reakce chovatelů se projevila soukromým dovozem hřebců a originálních klisen, kteří se tak stali neoficiální základnou.

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.czPro chov belgického koně byl významnou osobností pan hrabě František Seilern -Aspang, který v roce 1890 zavedl k chovu bažantů a koroptví na svém zámku Lešná u Zlína i chov těžkých koní importem belgických koní ardenského typu a brabantů ve středním typu. Objekt se jmenoval Reineltův dvůr a časem byl rozšířen o hřebčínské budovy. Celkem hrabě Seilern investoval do 110 originálních klisen a 25 hřebců, z nichž nejúspěšnější Spirou, šampion na mezinárodním šampionátu v Paříži v roce 1900, jej stál tehdejších 20 000 zlatých. Po úmrtí hraběte Seilerna byl v roce 1923 hřebčín zrušen a zámek Lešná s oborami a příslušenstvím stájí a kryté jízdárny byl přebudován na soukromou zoo. Její zestátnění spolu se zámkem proběhlo v roce 1945. Koně byli rozprodáni zrušením hřebčína, část klisen byla vydána na revers. V roce 1924 působilo v Čechách celkem 402 hřebců belgického původu, ku 65 norickým.

 

Čechy měly své lokality chovu belgického koně na Domažlicku a Klatovsku a dále od Opočna po Ústecko-orlicko a na Čáslavsku.

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.czOstatní lokality vykazovaly smíšené belgonorické zastoupení. Morava se dělila na Slezsko, kde převážil směr norický, a v ostatních oblastech s chovem belgickým v ardenském typu chodivého a konstitučně pevnějšího chladnokrevníka. Utvořil se typ moravského chladnokrevníka, který byl výrazně ušlechtilejší v proporcích a vynikal mechanikou pohybu. Byl nižší než český typ, zato tělesně sousměrnější a líbivější. Při nižší noze a výrazném osvalení, které si díky ardenskému vlivu v místních klimatických podmínkách zachoval, působil dojmem hezkého zaobleného koně. Český chladnokrevník pro větší vliv brabantské krve z přímořských oblastí západního pobřeží neudržel proporce a stával se hrubším a nevzhledným, i díky většímu vlivu přikřížení norických koní. Rokem 1930 ustal cílený dovoz belgických hřebců ze zemí původu. Belgický kůň byl velmi oblíbený pro mohutnost na polní práce v soustředěném kroku. Pro místní chov to znamenalo spoléhat již jen na moravské a české vyprodukované hřebce a staré importy, kteří byli využíváni v plemenitbě do vysokého věku koně. Vzniklo devatenáct hřebčích linií.

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.cz

Vlivem druhé světové války se jejich počet zásadně snížil pod polovinu, neboť stoupl počet zařazovaných norických hřebců do zemského chovu pro potřebu armády a sama válka decimovala stávající počty belgických koní nemocemi. Také zábory koní ustupující německou armádou v roce 1945 obraly zemský hřebčinec v Tlumačově o všechny plemenné hřebce.

Výměnou stávajících hřebců od roku 1950 mezi oběma zemskými hřebčinci, Písek - Tlumačov, a zemským chovem došlo k typovému splynutí belgického koně.

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.czDalší devastace plemene nastala kolektivizací v zemědělství mezi 50. a 60. lety 20. století, kdy belgické koně z polí vytlačovalo zavádění mechanizace, a chovní koně končili na jatkách. Tu populaci, která zůstala, v 70. letech minulého století, necitlivý socialistický záměr sloučil křížením s norikem a občasným přilitím zahraniční krve do „českého chladnokrevníka“. Vznikl sice mohutný chladnokrevník, množený pro rychlou spotřebu ve státních lesích, ovšem s rozkolísanými nároky na krmení, na přístup a na výcvik. V neposlední řadě postrádal tělesnou ušlechtilost ustálených plemen. 

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.cz

Populace českomoravských belgických koní se na území Čech a Moravy vyvíjela ve specifických klimatických a půdních podmínkách cca. 120 let. K postupnému převodnému křížení byli použiti originální hřebci valonské, belgické a ardenské krve a několik originálních belgických klisen spolu se zemskými klisnami převážně teplokrevného a neznámého chladnokrevného původu. Od roku 1990 na základě genových analýz je opět samostatným plemenem.

 

Českomoravský belgik je kůň, u kterého se očekává velký výkon v pomalém tahu na rovině.

českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.czJeho tělo je čtvercového rámce s kratším středotrupím a dobře vázanými pevnými bedry, klisny mají rámec delší, prostornější. Hrudník má úzký oproti norikovi, ale hluboký a z boku působí masivně. Celé tělo působí velmi kompaktně. Krok musí být odpovídající charakteru práce, že se bude posouvat pomalu, aniž by zastavoval, tam, kde je nutné pomalé tempo pro doprovázející osobu. Přitom má dobrou mechaniku pohybu, jeho pohyb musí působit lehce a obratně. Obvod holeně od 22, 23cm vykazuje koně obratného, nikoliv těžkopádného. U plemene je vyžadováno mohutné osvalení hrudníku a plecí, aby se kůň mohl soustředěně opírat do chomoutu. Mohutně působí i štěpená oblá záď s dobrými proporcemi. Mohutný je krk koně. Hlava má klínovitý tvar s náznakem štičího profilu, jedinci mají bohaté ožínění hřívou a ohonem a jsou velmi líbiví. Barvy převládají ve všech odstínech ryzáků, častí jsou hnědáci a vraníci. Plemeno dospívá ve třech letech, náskok před slezským norikem je citelný. Dobře cvičený a vedený jedinec pracuje velmi vytrvale. Pro kratší středotrupí se na jeho hřbetě pohodlně cválá, proto jeho obliba roste u rekreačních jezdců do lesnatých terénů.

Genetický základ plemene vychází z koní, kteří pro svůj provoz vyžadují krmiva bohatá na živiny.českomoravský belgický kůň - foto: Helena Görnerová - equichannel.cz

Při vysokém výkonu jejich spotřeba citelně stoupá a plemeno obecně reaguje záporně na nedostatek. Chovy ve vyšších oblastech nevedly k aklimatizaci populací, ale spíše k prodloužení doby růstu jedinců a k jemnější kostře a to jsou nežádoucí jevy. Často se v populaci vyskytuje slabý fundament. Českomoravský belgik má dobrý charakter, přesto je náladovější ve vztahu k osobám. Postavení lopatky vůči kosti ramenní nemá ideální úhel a v extrémním tahu je častým jevem přidušení koně posunutím chomoutu ke kohoutku. Mladí koně ve výcviku méně snesou psychickou zátěž, výcvik musí být veden velmi systematicky.

Doporučuje se, českomoravského belgického koně do porostů těžeb s vyšší hmotnatostí, v rovině a na delší vzdálenosti.

Pro svoji líbivost se uplatní ve vytipovaných lokalitách pro technologie koňskou silou, od pařezu na vlečku a dále koňskou vyvážečkou na odvozní místo, které navazují na turistické trasy. Je to typ vznešeného a živého koně, na kterém se vyjímá zdobená výstroj.

zdroj: Np Šumava, Ing. Jan Gallas

foto:  Helena Görnerová - equichannel.cz