haflinger
Za oblast vzniku tohoto plemene se udává vesnice Hafflingen v Ötztalských Alpách,
avšak hlavní hřebčín zabývající se chovem byl v Jenesii. V období po první světové válce Rakousko tuto oblast pozbylo, neboť byla přičleněna k Itálii a chov haflingerských koní musel být přesunut. Novým působištěm pro pokračování chovatelských záměrů se stala rakouská část Tyrol.
Při tomto přesunu se však podařilo udržet chov čistý, bez přikřížení jiných plemen koní (například huculů, polských koníků či malých noriků), jimiž se chovy často zušlechťovaly na úkor kvality původního plemene.
Za zakladatele chovu se považuje hřebec El Bedavi, který byl dovezen v 19. století z Arábie rakouskou hipologickou společností. Čtyři z krevních linií haflingů se odvozují od synů, vnuků a pravnuků polokrevníka El Bedaviho XXII, narozeného v hřebčíně v Radovci. Pátá linie je poté po 40 Willym, pravnuku haflinga, potomka 249 Folie, syna El Bedaviho XXII. Dnes je známo 7 linií plemene (A, B, M, N, S, ST, W). Často se mu říká "blonďák z Alp".
Hafling je většinou ryzák až izabela s bílou hřívou a ohonem, prokvetlost je však pro standard plemene nežádoucí.
Odznaky na hlavě jsou naopak velmi vítané. U čistokrevných zvířat je jiná barva nepřípustná. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí od 138 cm, ale nepřesahuje 150 cm. Je to mohutně stavěný malý kůň obdélníkového rámce s velmi kvalitníma pevnýma nohama, dobře utvářenou šikmější lopatkou a výbornými kopyty, což toto plemeno předurčuje k možnosti nekutí. Na nohách se můžou objevit rousy.
Vyznačuje se svalnatým tělem, ušlechtilou hlavou s velkýma očima a širokými nozdrami. Profil hlavy nesmí být klabonosý. Hříva a ocas musí být husté a dlouhé, s barvou lnu, u některých jedinců se vyskytuje i zvlnění žíní.
Pouze hřbet bývá poněkud delší, což bývalo ovšem výhodou, když se hafling používal jako soumar. K mimořádné otužilosti a houževnatosti tohoto plemene jistě přispívá i prostředí, v němž tito koníci vyrůstají. Horské podnebí alpských pastvin díky řídkému ovzduší zvyšuje funkci srdce a plic. Hafling patří k pozdějším plemenům, takže je pracovně využíván od stáří čtyř let, zato je však dlouholetý. Někteří jedinci se dožívají i 40 let.
Hafling je kůň ochotný a velmi učenlivý,
avšak díky přílivu arabské orientální krve jsou někteří jedinci i dosti temperamentní, avšak nezákeřní. 
Díky své atraktivní barvě a při dobrém výcviku i klidné povaze se často stává miláčkem dětí i dospělých.
Hafling se často využívá jako rekreační kůň,
ale i pro nižší stupně soutěže drezúry a parkuru, kde se dokáže vyrovnat i velkým koním.
Obzvláště vhodný je i pro westernové disciplíny jako je například trail či reining. Hodí se taky k tahu jako kočárový kůň. Zástupce tohoto plemene můžeme však zpozorovat i na soutěžích endurace. Pro malý vzrůst a většinou klidnou povahu je také využíván k hiporehabilitačním účelům či jako jedinečný kůň pro začátečníky. Rozsah využití tohoto malého plemene je tedy více nežli všestranný.
Rakouští haflingové zapsáni v plemenné knize jsou tradičně vypalováni výžehem,
který má ve znaku alpskou protěž, v jejímž středu je písmeno H.
I císař František Josef I. jezdil v pozdějším věku na haflingské klisně.
Andrea Burkotová
