1 bretańský ohař dlouhosrstý

Bretańský ohař dlouhosrstý- Standard FCI N°95  /05. 05. 2003 /F

Původ:  Francie

Datum zveřejnění platného standardu:      25. 03. 2003

Klasifikace F.C.I: skupina - 7 – ohaři - sekce - 1. 2 - ohaři kontinentální dlouhosrstí

s pracovní zkouškou

Plemeno francouzského původu, přesněji pocházející z centrální Bretaně. V současnosti je to nejpočetněji rozšířené plemeno francouzských ohařů. Pravděpodobně se jedná o jednoho z nejpůvodnějších dlouhosrstých ohařů, k ustálení jehož typu došlo počátkem XX. století díky selekci a různým přikřížením. Návrh standartu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908. To byl první plemenný standard  „Klubu bretaňského ohaře s přirozeně krátkým ocasem“.

• Celkový vzhled:Je to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoid s krátkým prutem či zcela bezocasý. Je harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký. Celek je kompaktní a silný, ovšem bez jakéhokoli sklonu k lymfatičnosti, zůstává dostatečně elegantní. Je to pes temperamentní, jeho pohled je živý a výraz inteligentní. Představuje typ malého „zavalitého COBA“ (cob je bretaňské plemeno koní – p.p.), plného energie, v jeho chovu byay tato zavalitost cílevědomě požadována a upevňována šlechtiteli tohoto plemene.
• Důležité proporce:           
  • mozkovna je delší než nosní hřbet, vzájemný poměr je 3 : 2
  • velikost hlavy je ve správném poměru s tělem
  • výška hrudníku je o málo menší než polovina kohoutkové výšky
  • délka od špičky hrudní kosti k sedacímu hrbolu se rovná výšce v kohoutku ( pes je zcela kvadratický).
• Vlastnosti, povaha:Je to pes adaptabilní na každé prostředí, sociabilní, jeho pohled je inteligentní a pozorný, je mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy. Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí.
• Hlava: Představuje dobře cizelovaný reliéf. Kůže je těsně přiléhající.
  • Část mozková: Její formy jsou mírně zaoblené z pohledu en face i z profilu. Při pohledu seshora jsou boční osy velmi lehce sbíhavé. Osy cranio-faciální jsou paralelní. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, je menší než její délka. Nadočnicové oblouky příliš nevystupují, ale tvoří lehce zaoblenou linii. Dělící rýha i klenutí mozkovny jsou málo výrazné. Stop je mírně vyznačen. Týlní hrbol, stejně jako jařmové kosti, jsou středně výrazné.
  • Část obličejová:       
    • Nos: Široký s dobře otevřenými nozdrami, vlhký, jeho zbarvení harmonizuje s barvou srsti, stejně jako s barvou očního víčka a sliznice pysků.
    • Čenichová partie: Nosní hřbet je středně dlouhý, boční osy čenichu jsou téměř paralelní.
    • Pysky: Nejsou převislé, jsou suché, a dobře přiléhající. Spodní pysk je velmi lehce překryt horním, jeho okraj je přiléhavý až ke koutku, který je málo zřetelný a uzavřený. Celé pysky jsou dobře pigmentované, bez depigmentace.
    • Čelisti / zuby: Zuby jsou dobře postavené, kompletní a zdravé. Skus je nůžkový.
    • Líce: Málo vyplněné, kůže k nim těsně přiléhá.
  • Oči: Mírně šikmo uložené. Mají inteligentní výraz, milý a přátelský, jsou lehce oválné, nevystupují (nejsou vykulené), oční víčka jsou jemná a dobře přiléhají, jsou dobře pigmentovaná. Jejich barevný odstín ladí s barvou srsti, preferován je tmavý. Výraz očí v návaznosti na vysoké a pohyblivé zavěšení uší vytváří ten typický „bretaňský výraz“.
  • Uši: Jsou vysoko zavěšené, trojúhelníkové, spíše širší než delší (neseny jsou směrem dopředu, konec boltce dosahuje ke stopu). Jsou pokryty zvlněnou srstí, především v horní partii, jejich konec je osrstěný hladkou srstí. Jsou vždy velmi pohyblivé, když je pes pozorný či v akci.
• Krk: Je středně dlouhý a svalnatý, má tvar komolého kuželu, je lehce klenutý, nikdy však slabý. Je dobře nasazený, bez laloku.
• Tělo:
  • Horní linie: Je tvořená hřbetem a bedry a je krátká.
  • Kohoutek: Dostatečně pohyblivý a nepříliš výrazný, nikoli však nezřetelný.
  • Hřbet: Je krátký a pevný, mírně spadající k bedrům.
  • Bedra: Krátká, široká a svalnatá.
  • Záď: Je velmi lehce skloněná, široká a dobře osvalená.
  • Hrudník: Dosahuje až k úrovni loketního kloubu, je široký se žebry dostatečně klenutými, nikoli však cylindrický. Sternální kost je široká a poněkud se zvedá směrem k zádi. Poslední žebra jsou dlouhá a pružná.
  • Břicho: Jen mírně vtažené.
  • Slabiny: Nejsou volné ani tučné.
• Ocas: Je vysoko nasazen, nesen horizontálně, nebo mírně svěšený, je často velmi pohyblivý, je li pes aktivní či pozorný. Bretaňský ohař se může narodit bezocasý nebo s vrozeně krátkým ocasem. Pokud je ocas krácený, ideální délka se pohybuje v rozmezí 3 až 6 cm; nesmí být delší jak 10 cm.
• Končetiny: Přední končetiny: Jsou rovné, jejich kostra je pružná a silná.
  • Lopatka: Je značně pohyblivá, poměrně dlouhá (30% kohoutkové výšky), dobře přiléhající a silně osvalená. Její sklon je odpovídající tomu, že se jedná o plemeno pohybující se cvalem, svírá úhel s horizontálou 55 či 60°. Její přečnívající vrcholky jsou asi 5 cm vysoké.
  • Ramena: Široká, silná a s výrazným svalstvem. Jsou jen o málo delší, než lopatka. Úhel, který svírají s lopatkou, se pohybuje mezi 115 až 120°.
  • Přední nohy: Svalnaté a se správnou soustavou nervů. Jsou o něco delší, než ramenní kosti. Jejich postavení se musí blížit vertikále.
  • Nadprstí:(Metakarpus): Silné, ale mající dostatečnou pružnost, mírně šikmé (svírá s vertikálou úhel zhruba 10 – 15°).
  • Přední tlapka: Je téměř kulatá, prsty jsou sevřené, polštářky pevné, drápy krátké.
  • Zadní končetiny: Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
  • Stehna: Jsou široká, mohutně osvalená, svalstvo je dobře modelované. Stehenní kost svírá s horizontálou úhel pohybující se mezi 70 až 75°.
  • Lýtka: Jsou o něco delší než stehna, suchá a s dobře modelovaným svalstvem. Ve své horní části jsou široká, směrem k hlezennímu kloubu se zužují. Lýtková a stehenní kost svírají spolu úhel, blížící se 130°.
  • Hlezna: Suchá, s viditelnými šlachami.
  • Zánártí (metatarsus): Je silné, postavené při pohledu z boku téměř vertikálně.
  • Zadní tlapka: Je delší než přední, jinak je její charakteristika shodná.
• Pohyb: Jednotlivé ruchy jsou lehké, ale razantní, snadné a živé. Končetiny se pohybují v ose, aniž by vykazovaly vertikální oscilaci či se stáčely, hřbetní linie zůstává pevná. Cval je hlavním pohybem, jehož pes užívá v terénu, skoky jsou středně dlouhé, zadní nepředšlapují před přední. (sebraný cval).
• Kůže: Je jemná, přiléhavá a dobře pigmentovaná.
• Srst: Srst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá. Na hlavě a přední straně končetin je krátká, na zadní straně končetin tvoří srst praporce, které se u předních pozvolna zkracují až k nadprstnímu kloubu, u zadních do půli stehen a níže.
• Zbarvení: Existují následná zbarvení – bílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá), je strakaté, barevné plotny jsou umístěny nepravidelně. Může se jednat o bělouše (bílá je promísená barevnými chlupy či stříkáním, zvláště na čenichu a končetinách) nebo o strakoše (bílá je čistá, bez příměsi). U tříbarevných jedinců jsou znaky pálení v oranžovém či tmavším odstínu rozmístěny na nose a pyskách, nad očima a na nohou, na hrudi a pod kořenem ocasu. Úzká lysina (rozdělení barevné masky) na hlavě je žádoucí ve všech barevných rázech. Jednobarevné zbarvení není přípustné.
• Výška:
  • psi- ideál 49 – 50 cm tolerance +/- 1cm
  • Feny- ideál 48 – 49 cm tolerance +/-1cm
• Chyby:  Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
  • Povaha: bázlivost, vyplašený pohled
  • Linie hlavy: velmi lehce rozbíhavé
  • Nos:s nepatrnou depigmentací, vnitřek nozder depigmentovaný
  • Zuby: klešťový skus, špatné postavení zubů
  • Čenichová partie: špičatá
  • Pysky: těžké, příliš málo vyvinuté, volné
  • Oči: vykulené, mandlového tvaru nebo kulaté
  • Uši: nasazené příliš nízko, s úzkým úponem
  • Hřbetní linie: prosedlá nebo klenutá
  • Záď: příliš úzká, příliš spáditá
  • Břicho: spuštěné, nebo příliš vytažené (chrtovité)
  • tlapky: otevřené, příliš dlouhé nebo příliš kulaté
  • Krk: příliš krátký, tlustý, mírný lalok
  • bedra: dlouhá, úzká a slabá
  • Slabiny: přehnaně vtažené, což je často spojené se slabými bedry, postrádající prostor
  • Končetiny: se slabou kostrou, vybočující lokty, sbíhavé paty
  • Srst: krátká po těle
• Hrubé vady:
  • Povaha: temperament flegmatický
  • Mozkovna: jařmové oblouky příliš široké, stop příliš výrazný, nadočnicové oblouky příliš vystupující
  • Oči: světlé, se zlým pohledem, dravčí
  • Krk: přehnaně dlouhý, s patrným lalokem
  • Pohyb:vadný pohyb
• Vylučující vady:
  • Všechny povahové vady: pes kousavý, agresivní na druhé psy nebo vůči člověku
  • Chybějící typ: nedostatečnost plemenného typu, jedinec ve svém celku nepřipomíná svoji rasu
  • Výška: vybočující z hranic, stanovených standardem
  • Linie hlavy: typická rozbíhavost os mozkovny a nosu
  • Netypická strakatost: bílá skvrna na uchu nebo oko umístěné v bílém podkladu
  • Oči: velmi světlé, každé jinak zbarvené, šilhavost, entropium, ektropium
  • Čelisti: nestejné délky (předkus, podkus)
  • Zuby: P1 a M3 jsou považovány za zuby nedůležité. Z ostatních zubů lze připustit pouze chybění 2x PM2 nebo 1x PM2 a 1x PM3. Pokud tyto jinak přípustně chybějící zuby sousedí v jedné řadě, je to vada vylučující. Také každý jiný ve výčtu nejmenovaný chybějící zub je důvodem k vyloučení.
  • Pigmentace: výrazná depigmentace nosní houby nebo očních víček.
  • přítomnost paspárků či jejich základu
  • těžké morfologické anomálie

Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Pracovní standard bretaňského ohaře

Bretaňský ohař je malý energický pes, inteligentní, s živým pohledem, plnokrevný cob ( to je plemeno bretaňského koně, silné a odolné, krátkých a zavalitých linií).

• Pohyb: živý, veselý, bujný. Cval je energický a prostorný, není ani drobivý (krátké skoky), ani příliš skákavý (dlouhé skoky).
• Nesení hlavy: hlava musí být při hledání nesena nad linií hřbetu, nikoli však příliš vysoko. Linie mozkovna-čenich je lehce skloněná. Pohyby hlavy jasně vyjadřují reakce na pachy zvěře. V obtížných podmínkách je rychlost hledání volena tak, aby bylo zajištěno dokonalé prohledání terénu.
• Hledání: musí být inteligentní, systematické, nikoli mechanické, pes musí pracovat v souladu s terénem a musí být stále ve vlivu vůdce.
• Vystavování: po navětření zvěře pes musí autoritativně vystavit a zablokovat zvěř. Vystavování misí být od počátku spontánní, pes vystavuje v takové poloze, v jaké dostal pach do nosu, čenich musí vždy směřovat ke zvěři.
• Postupování: musí být spontánní, dávající jistotu, že kontakt lovec-zvěř bude neustále zajištěn až do jejího vzlétnutí. Odmítnutí postupování je hrubá chyba, pokud ovšem pes zvěř nevystavil zcela nakrátko a ta je v jeho bezprostřední blízkosti, což mu znemožňuje postupovat.
• Přinášení: přinášení ze země i z vody musí být účinné, spontánní, radostné a rychlé.