pěvci a okrasní
Jak je dnes známo, všechny druhy ptáků pochází od jednoho společného prapředka – Archaeopteryxa. Tento podivuhodný tvor žil před 150 miliony let a více než současným pěvcům se podobal plazům. Byl však pokrytý peřím, což mu umožnilo vzlétnout.
Evoluce praků od té dávné doby pokročila natolik, že současní představitele této třídy jsou mimořádně přizpůsobení k rozmanitým podmínkám, v nichž žijí. Dokonale zvládají techniku létání nebo také plavání. Obsadili všechny kontinenty a lidem poskytují nejen maso a peří, ale i nenahraditelné potěšení z jejich chovu a pozorování.
Zálibu v chovu vzácných ptáků v zajetí našli lide ještě před 4000 lety. Jsou o tom zmínky i v Bibli – zmiňuje se o holubech nebo pávech chovaných ze záliby. V antické době se ptáci považovali nejen za vkusný doplněk domácností a zájmově zvíře ale také bohužel za pochoutku.
V Evropě se okrasní pěvci chovali v palácích a klášterech. Mniši pozorovali a popsali velké množství ptačích druhů, shromáždili významné informace o chování a rozmnožování. Dokázali ochočit divoké ptáky a některé dokonce naučili mluvit. Právě v této době vznikly významné ornitologické spisy. Nejvýznamnějším ornitologem středověku byl bez pochyb Fridrich II von Hohenstaufen, jehož práce není zapomenuta ani dnes.
Chov ptáků dosáhl ještě větší obliby, když Kolumbus v roce 1493 ukázal v Barceloně nádherné papoušky dovezené z Nového světa. Krátce na to se z Ameriky dovezly kachny pižmovky a krůty.
Velkou oblibu v Evropě získali kanáři. Tento malý ptáček dokázal časem získat obdiv po celém světě a díky tomu bylo vyšlechtěno postupně velké množství variet.
Kostra a svalstvo
Na rozdíl od ostatních zvířat má tělo ptáka několik zvláštností. Kostí jsou velmi lehké a tvrdé. Tato vlastnost je zajištěna mimo jiné jejich stavbou – jsou rourovité a často pneumatizované. Některé páteřní oddíly jsou srostlé. Poslední hrudní obratle spolu s bederními, křížovými, předními ocasními obratli a s kostí křížovou srůstají v tzv. synsacrum. Ocasní část páteře je tvořena několika víceméně volnými obratli a plochou koncovou kůstkou zvanou pygostyl. Pánev je uzpůsobená ke kladení vajec, a proto není na spodní straně srostlá. U létajících ptáků je velmi dobře vyvinutá prsní svalovina, u běžců a hrabavé drůbeže jsou silnější spíše pánevní končetiny.
Gastrointestinální trakt
u ptáků odpovídá jejích potravě a způsobu její získávání. Ze zobákové dutiny potrava postupuje do volete (hlavně u zrnožravých druhů), které slouží jako svého druhu zásobárna potravy. Dále je potrava rozmělňovaná ve svalnatém žaludku a následně trávená ve žláznatém. Délka střev se liší u jednotlivých druhů. Gastrointestinální trakt končí kloakou, což je společný orgán vylučovací, trávicí a rozmnožovací soustavy.
Dýchací systém
ptáků je mnohem dokonalejší, než je tomu u nelétajících zvířat. Vzduch z ústního otvoru prochází průdušnicí a poté průduškami do trubičkovitých plic. Na plíce je napojeno devět „vzdušných vaků“, které sahají i do dutých kostí. Okysličování krve probíhá jak při vdechu tak i při výdechu, což umožňuje maximální zásobení kyslíkem. Ptáci navíc mohou dýchat frekvencí 40 až 100 vdechů za minutu.
Močopohlavní soustava
Ledviny ptáků jsou pěvně přirostlé k pánvi. Koncovým produktem metabolizmu je kyselina močová, která je následně vyměšovaná kloakou. Močový měchýř není vyvinut.
Pohlavní orgány jsou uloženy v tělní dutině. U samců to jsou párová varlata, u samic je přítomný pouze levý vaječník. Na něj nasedá vejcovod bohatý na žlázy. Ve vejcovodu se formuje budoucí vejce – od bílku a žloutku po skořápku. Rozmnožování je u růžných druhů závislé na sezóně a podmínkách, ve kterých žijí.
Výživa
Správná výživa ptáčka je velmi důležitá pro jeho normální vývoj a kvalitní život. Hodně nezkušených chovatelů si neuvědomuje, že zdánlivě vzhledově podobné druhy mohou mít naprosto odlišné preference a potřeby.
V zajetí se chovají zrnožraví, hmyzožraví a draví ptáci. Pro řadu exotických druhů jsou nezbytné doplňkové látky speciálně dovážené z jejich domoviny – speciální jíl nebo hlína. Obecně platí zásady – veškeré krmení by mělo byt bezpečné (bez plísně, cizích příměsí, předmětů), v odpovídajícím množství (obezita u domácích miláčků se nevyhýbá ani ptákům) a samozřejmě odpovídajícího složení. Přesné složení krmné dávky vědí dlouholetí chovatelé a dá se o tom dočíst i ve specializované literatuře. Jsou ptáci, kteří preferují jistý druh semen nebo pochoutek. Je-li to nebezpečné pro jejich zdáví, je třeba vytrvat a stále nabízet pestrou stravu.
Chov
Podobně jak je to s krmením, platí i v chovu ptáků, že každý druh má své specifické požadavky na prostor, teplotu a další zařízení klece či voliéry. Někteří jsou radí ve společnosti sobě podobných, jiní se zas od malička fixují na chovatele a ostatní ptáky odmítají. Je třeba si pamatovat, že zdravý a spokojený ptáček je vždy něčím zaměstnaný, je zvědavý a pravidelně žere. Není-li tomu tak, je třeba se obrátit na veterináře nebo taky na zkušenějšího kolegu. Některé dlouhodobé problémy se tak mohou okamžitě vyřešit, zjistí-li se, že ptáček má přerostlý zobák nebo nevhodný posed.
Obvyklé zařízení klece – napáječka, krmítko, boudička (i ten nejzvědavější ptáček má rád občas soukromí), nádoba bna gryt, několik vhodných bidýlek v různých úrovních, sépiová kost a případně hračky dle fantazie chovatele. Je vhodné občas vybavení trochu obnovit nebo prvky přemístit. Než si obyvatelé klece vytvoří stereotypní pohyb z jedné strany klece do druhé, budou mít o zábavu postaráno.
Zdraví
U praků mnohonásobně platí rčení – prevence, půl zdraví. Pozorování příznaků choroby je u ptáků velmi obtížné. Patří mezi druhy, které se v přítomnosti člověka (predátora), snaží chovat aktivně a vesele, jako kdyby byli úplně zdraví. Často je nemoc rozpoznaná velmi pozdě, když už není možné nějak zasáhnout a pravý důvod choroby objeví až pitva. Proto je tak důležité stále kontrolovat, zda je chovné zařízení v pořádku a zda nějaké drobností jako změna stravovacích návyků nebo chování nenaznačují něco patologického. Při podezření je třeba vyhledat odborníka, který by chov navštívil a mohl by pacienta pozorovat v jeho přirozeném prostředí. Pokud takový odborník není k sehnané, nezbývá nic jiného, než navštívit specializované a patřičně vybavené pracoviště. Nejčastěji zvenčí pozorujeme nemoci peří a zobáku. Může se jednat o vnější parazity, virové onemocnění nebo poruchu chování (vyškubávání peří). Poruchy trávení se mohou projevovat změnou konzistence trusu nebo dokonce zvrácením. Dýchací obtíže naznačuje neobvyklý posed, pohyb ocasu při každém dýchacím pohybu a malátnost. Při tak vážném onemocnění je třeba provést důkladné vyšetření a nasadit léky dle citlivostí. Mezi obzvlášť citlivé orgány patří ledviny. Zanedbané onemocnění ledvin může končit velice nebezpečnou dnou. Ptáky stejně jako savce trápí infekční a parazitární onemocnění. Mívají poruchy chování vyvolané nesprávným zacházením nebo celkově nevyhovujícími podmínkami chovu.
