kakadu inka

Velikost - 35 cm

Samec je bílý, pera na temeni mají růžovou základnu a malá úzká chocholka má žlutý středový pruh s bílou špičkou.

Čelo, postranní části hlavy, hruď a břicho jsou lososově růžové. Ve spodní části břicha přechází růžová v bílou. Nahá oblast kolem oka je bělavá. Duhovka tmavě hnědá až černá. Běháky jsou šedé a zobák rohovitý.

Samice je stejně zbarvena jako samec ale duhovku má načervenalou.

Mláďata mají matnější barvy, které se zintenzivňují až ve druhém roce.

Kakaduové inka žijí v suchých a polosuchých oblastech s porostem stromů,

především eukalyptů a přesličníků, ve vnitrozemí Austrálie s výjimkou severovýchodu. Pravidelně se kakaduové vyskytují i v otevřenějších oblastech včetně travnatých pozemků s malým množstvím stromů ale i v zemědělsky využívaných oblastech, například na místech určených k sušení obilí, u napajedel pro dobytek nebo podél vodních toků.

Potravou ve volnosti jsou pro kakaduy inka, kteří žijí většinou v párech nebo malých skupinkách, v první řadě travní semena a bylinkové rostliny, bobule, kořeny a hmyz, které hledají a konzumují většinou na zemi. JUNIPER & PARR předpokládají, že stav jedinců, žijících ve volnosti, činí necelých 20 000 exemplářů, přičemž tento počet již připouští označení jako – téměř ohrožený druh.

Kakadu inka patří stále ještě ke zvláštnostem v chovatelských zařízeních,

kde na něj narazíme jen velmi zřídka i přes skutečnost, že se v posledních letech podařilo poměrně dost odchovů. Díky atraktivnímu vzhledu ale i díky vysoké pořizovací ceně představuje chov kakaduů inka vytoužený cíl mnoha chovatelů.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro úspěšný chov je prvotřídní kondice ptáků.

Toho lze dosáhnout především s pomocí zodpovědné péče a správné výživy. Kakaduové inka potřebují hodně místa, aby měli dostatečný pohyb, což  vyžaduje voliéru o minimální délce 5 metrů, výšce 2,50 metrů a šířce 1,50m. Tyto minimální rozměry bychom měli dodržet už proto, že stejně jako u jiných bílých druhů kakaduů dochází někdy také u inků k agresivnímu chování samečka vůči samičce a dostatečně velká voliéra jí může zachránit díky daným možnostem útěku.

Výživa by měla být přizpůsobena tomu, čím se živí inkové ve svém přirozeném prostředí.

Slunečnicová semena by se neměla podávat vůbec, protože často vedou k ztučnění kakaduů a to je možná jeden z důvodů nereprodukujících párů. U překrmených papoušků nedojde ke snůšce, v dalším případě jsou vejce neoplozená, a proto je klíčem k úspěchu dostatečný pohyb a přiměřená a různorodá výživa.

text: Čerpáno z lit. Milana Vašíčka, Roman Strouhal - papouskov.cz