aratinga skvrnitý

Velikost: 36 cm

Samec je celkově zelený, na spodině bledší a spíše žlutější,

čelo, temeno a přední uzdička jsou červené, zbarvení nesahá po oči. Na hrdle, nědy také na lících a horních prsou je několik červených příčných per, někdy jen slabě naznačených, popřípadě červená pera chybí. Ohbí a okraj křídla jsou zelené, velké spodní krovky olivově žluté, nahé okruží oka šedé, zobákrohový, duhovka žlutá, běhák hnědý.

Samice je stejně zbarvena jako samec.

Mláďata mají čelo a hrdlo méně červené, nebo bez červeného zbarvení.

Rozšíření: severní Venezuela, Kolumbie, západní Ekvádor, jižní Peru.

• Aratinga skvrnitý kolumbijský,  Aratinga wagleri wagleri

Velikost  36 cm

Rozšíření: severozápadní Venezuela a Kolumbie západně od východních And a jižně po severní Narino.

• Aratinga skvrnitý venezuelský,  Aratinga wagleri transilis

Velikost: 34 cm

Podobný subsp. wagleri ale celkové zbarvení má tmavší. Přední červená část čela je tmavší, zadní méně intenzivní.

Rozšíření: severní Venezuela, východně po Sucre, východní Kolumbie, Belén, Caquetá.

• Aratinga skvrnitý ekvádorský, Aratinka wagleri frontata

Velikost: 40 cm

Čelo červené, zbarvení temene sahá po uzdičku a oči, holenní peří, ohbí křídla a okraj křídla červené. Poddruh jak je uvedeno má větší rozměry.

Rozšíření: západní Ekvádor a západní Peru jižně po Chuquibamba a Arequipa.

• Aratinga skvrnitý peruánský, Aratinga wagleri minor

Velikost: 38 cm

Podobný subsp. frontata ale je menší. Celkové zbarvení je tmavě zelené bez žlutého odstínu, jako u subsp. frontata. Holenní peří je bledě červené, více rozsáhlé, vrub na horní čelisti zobáku okrouhlí, méně hranatý.

Rozšíření: střední a jižní Peru od údolí Maranón, jižně po Ayacucho.

Aratinga skvrnitý, zvaný též aratinga Waglerův, je v severní Venezuele nejvzácnějším druhem subtropické lesní zóny.

Ve větším množství bývají pozorováni v lednu až v červenci při průletu průsmykem Portachuelo, kde je lovci často chytají do síti. Poměrně menší populace žije v okolí Limy (Peru) v nadmořské výšce 1000 – 3000 m. V jižním Peru je jejich výskyt hojnější.

Nocují ve vyšších polohách v kopcovitých stráních, za potravou slétávají do údolí. Živí se různými druhy plodů, bobulovin, semeny a rostlinou potravou. V severní Venezuele hnízdí v dutinách stromů v dubnu až červnu, v západní Kolumbii byla jejich hnízda nalezena i ve skalních rozsedlinách ve vysokých nepřístupných skalách. Jeho hlas je značně pronikavý.

Slunečnice, oves, semeno kardi, máčená a nedozrálá pšenice, kukuřice v mléčné zralosti,

semenec, lesknice, burské oříšky, piškoty, různé ovoce, zelenina a bobuloviny. Po vylítnutí mladých dostávat senegalské proso v klasech a vaječnou míchanici.

text: Čerpáno z lit. Milana Vašíčka, Roman Strouhal - papouskov.cz