Amazoňan žlutobřichý

Velikost – 27 cm

Samec má hlavu a krk žluté, některá péra na týlu a zadní části krku zelené,

lemované tmavě zeleně s černými špičkami, příuší žlutavě oranžové, horní prsa zelená, široce lemovaná tmavě zeleně, u starších jedinců se žlutým nádechem, spodní prsa a horní břicho tmavě žluté, směrem k bokům oranžové, spodní krovky ramenní, holenní peří a spodní břicho zelené s tmavě zeleným lemováním, spodní a vrchní krovky ocasní žlutavě zelené, záda a křídla zelená, vnější krovky křídelní, vnější letky loketní a spodní krovky ramenní lemované žlutozeleně, okraj křídla bledě žlutozelený, krovky ruční zelené, úzce tmavě modře lemované, letky ruční a loketní zelené, velmi úzce žlutozeleně lemované, spodní krovky křídelní zelené, spodní strana letek modravě zelená. Ocasní péra jsou zelená, krajní žlutavě zelená, u kořene oranžově červená. Zobák je bledě žlutý s tmavou skvrnou u kořene horní čelisti, duhovka chromově žlutá, běhák bledě šedý.

Samice je zbarvena stejně jako samec.

Mláďata mají temeno, oční oblast, příuší a líce méně žluté, ostatní část hlavy zelenou s modravě zeleným lemováním a černými špičkami per, celá spodní část těla je zelená, lemovaná tmavě zeleně, duhovka hnědá.

Rozšíření: východní a střední  Brazílie od jižní Pianí a Goiásu jižně po Mato Grosso a vnitrozemí Sao Paula.

Tony Silva je přesvědčen, potvrzuje to nakonec i H. Sick, že amazoňan žlutobřichý by neměl být zařazen do rodu Amazona ale do samostatného monotypického rodu.

• chybí mu červené zbarvení v křídlech, které má většina druhů amazoňanů,
• nápadné je jeho ozobí, které je červené, větší a má kulaté nozdry,
• boky a spodní část křídel má žlutooranžové až červené, což není u žádného druhu rodu Amazona,
• také jeho chování je odlišné. Je-li rozrušen, případně ohrožen, mírně nadzvedává křídla, hlavu skloňuje, zornice rozšiřuje a ocasní péra rozvírá do vějíře,
• mláďata mají chmýří žluté, zatímco ostatní druhy rodu Amazona bělavé až šedavé.

Tony Silva je přesvědčen, že patří společně do jeho rodu s amazónkem krátkoocasým              ( Graydidascalus brachyurus). Potvrdily to nakonec i chromozómové výsledky.

Záhadou je i jeho zbarvení, proto ho i někteří ornitologové doporučují členit do dvou subspecií. Existují totiž ptáci zelení, kteří mají boky žluté a vespod křídel jsou oranžoví, naopak jiní jsou pestře zbarveni – hlavu mají rozsáhleji žlutou, boky žlutooranžové a spodinu křídel oranžově červenou.

V terénu bylo zjištěno, že severní populace jsou ptáci zelení obou pohlaví a jejich mláďata jsou také zelená. Naopak v jižnějších oblastech Brazílie a Paraguaye žije zářivěji zbarvená populace ale ne uniformní. V páru byl pozorován vždy jeden pták zelený a druhý pestřejší.

Amazoňan žlutobřichý je typický obyvatel „cerrada“, tj. stepní (pastevní), méně zalesněné oblasti,

typické pro polosuché vnitrozemí Brazílie, která je porostlá na určitých místech křovinatým podrostem a jednotlivými skupinami stromů. Objevují se i v méně zalesněných oblastech, protože značně migruje. V této krajině jsou obecným druhem ale nikde je nespatříme ve velkých hejnech. Všeobecný názor je, že jeho stavy se stále snižují a dnešní populace se odhaduje na 20. 000 exemplářů. Za několik let může být ohrožen vyhubením, protože intenzivním mýcením lesů za účelem rozšiřujících se pastvin se jednotlivé populace dostávají do izolace a jejich stavy se rapidně snižují.

Bylo zjištěno, že se tento druh objevuje také v Paraguayi a tam hnízdí v termitích stavbách. Tyto nepřístupné oblasti navštívilo doposud jen málo ornitologů, proto tento údaj nebyl v minulosti ověřen a publikován.

Ve Walsrode jim podávali hojnost naklíčených semen (slunečnici, oves, boby mango i směs semen pro holuby).

Dostávali také slunečnici v suchém stavu – bílou a žíhanou, semeno kardi a proso, ovoce podle ročního období a také kalcium, mleté mušle a sušené granáty ( zdroj živočišných bílkovin). Při odchovu mláďat měli i vařenou kukuřici a výchovnou směs Vitakraft.

H. Kartali je krmil po celý rok směsí pro velké papoušky, různým ovocem a vařenou kukuřicí. Doporučuje jim upravovat jídelníček tak, aby předložené krmivo na jaře je spolu  s klimatickými podmínkami stimulovalo k hnízdění. Od února jim podával naklíčenou směs pro holuby, klíčenou pšenici, oves a slunečnici, někdy i menší semena. Zvyšoval jim dávky a sortiment ovoce a zeleniny, do maximálního množství 40% celkové dávky předložené potravy.

K. Bieri krmil chovný pár v době hnízdění značným množstvím nabobtnalého krmiva, podával jim také vaječnou směs, granule pro psa a kalcium. Dostávali i hodně ovoce, větve černého bezu.

P. Vergés jim podával od září do února krmivo jako ostatním papouškům ale dostávali větší dávky ovoce. Od března měli naklíčená semena (zejména slunečnici), ovesné vločky, dětskou přesnídávku Milupa, sekané hovězí maso, ovoce a větší množství zeleného krmení. Do pitné vody jim denně přidával Vitakombex.

V Pilmitos Park je krmili krmivem cca 10 druhů. Byly to 3 druhy semen, 3 druhy zeleniny, 2 druhy ovoce, vařená kukuřice a vařené fazole.

Lutino mutace měla být odchována v Sao Paolo ( Brazílie)

text: Čerpáno z lit. Milana Vašíčka, Roman Strouhal - papouskov.cz