Detail druhu

amazoňan modročelý

amazoňan modročelý - Roman Strouhal  - svět papoušků

 Velikost – 37 cm

Samec je zelený, jednotlivá péra má lemovaná černě, zejména na krku a zádech,

čelo a přední uzdičku modré, přední část temene žlutou s bílým odstínem, zadní temeno, oční oblast, příuší, přední líce a hrdlo žluté, holenní peří zelené, variabilně se žlutým zbarvením, spodní a vrchní krovky ocasní žlutavě zelené, ohbí křídla červené, krovky ruční tmavě zelené, na špici fialově modré, letky ruční zelené směrem ke špici fialově modré, pět letek loketních na vnější straně příčně červené (tvoří zrcátko), letky loketní zelené, na špici fialově modré, velké krovky křídelní zelené, úzce lemované žlutozeleně, spodní krovky křídelní zelené, spodní strana letek je modravě zelená. Ocasní péra jsou zelená, na špici žlutavě zelená, krajní ocasní péra u kořene červená, na vnější straně lemovaná, zobák je šedý, duhovka oranžová, běhák šedý.

Samice je stejně zbarvena jako samec.

Mláďata mají zbarvení velice variabilní; je ovlivněno věkem. Jsou podobná dospělým ptákům, ale hlavu mají menší, žluté a modré zbarvení hlavy je matnější a méně rozsáhlé, duhovku tmavě hnědou. Někteří ptáci mají hlavu téměř zelenou.

Rozšíření: severovýchodní Brazílie, Paraguay a severní Argentina.

  • Amazoňan modročelý severní, Amazona aestiva aestiva

Velikost – 37 cm

Rozšíření: východní Brazílie od Piauí jižně po Rio Grande do Sul a jihovýchodní Mato Grosso.

  • Amazoňan modročelý jižní, Amazona aestiva xanthopteryx

Velikost – 37 cm

Podobný subsp. aestiva ale nápadně široké ohbí křídla má promísené červenými péry; u některých jedinců je jen žluté. Podle de Grahla má duhovku tmavě hnědou a péra v týlu a na zádech s úzkými červenými lemy.

Rozšíření: pohoří severní a východní Bolívie a jihozápadní Mato Grosso, Brazílie, jižně včetně Paraguaye po severní Argentinu až po Santa Fe a ojediněle po severní Buenos Aires.

Většina autorů respektuje u tohoto druhu dvě subspecie,

ačkoliv se tento amazoňan vyskytuje na rozsáhlém území ve velmi variabilním zbarvení. Je to na severu v Brazílii nominátní forma –  Amazona aestiva aestiva (amazoňan modročelý severní), dříve označován amazoňan modročelý menší a na jihu v Bolívii, Paraguayi a v severní Argentině subsp. Amazona aestiva xanthopteryx (amazoňan modročelý jižní), v minulosti označovaný jako amazoňan modročalý větší.

W. Lantermann naopak uvádí, že toto členění do subspecií je nedostatečné a uvádí 6 typů tohoto druhu, které rozlišuje podle zbarvení hlavy a okrajů a ohbí křídel. Poddruh aestiva se člení na 4 subspecie a xanthopteryx na dvě subspecie. Nákresy a popisy těchto subspecií uvádí čas. Exota listopad – prosinec 1997, str. 24 – 26.

Howard Voren, který procestoval Jižní Ameriku několikrát a měl možnost srovnávat vybarvení těchto papoušků v terénu, po několika letech studia došel k závěru, že by se tento druh  měl uznávat ve 4 subspeciích. Byly by to: aestiva – původem z Brazílie, žluté opeření hlavy má mít červené zbarvení, nikoliv žluté. Opeření na prsou má lehký červenavý nádech. Subsp. xanthopteryx se nalézá v centrální oblasti výskytu. Na hlavě je světle žlutý, červené zbarvení okraje a ohbí křídel je promíseno žlutým zbarvením. Subsp. chaco, nazvaná podle provincie ležící na severovýchodě Argentiny, má mít žlutá „ramena“ a modré čelo. Nápadná žlutá barva těchto ptáků sahá až do poloviny křídel a do horních prsou. Modré zbarvení hlavy  je menšího rozsahu, nebo úplně chybí a žlutá je světlejšího odstínu. Zelená prsa jsou spíše zelenožlutá. Stejné zbarvení mají mít i mláďata po opuštění hnízda. Subsp. argentinensis má mít hlavu výlučně modrou (žluté zbarvení chybí).

Amazoňani modročelí jsou ve své domovině nejrozšířenějším druhem rodu.

Mimo dobu hnízdění táhnou ve velkých hejnech nad lesy a zalétávají do polních kultur, kde působí značné škody. Nejraději vyhledávají pomerančové plantáže a palmová semena. V době hnízdění (od října do března ) se ptáci oddělují od hejna a v párech obsazují dutiny stromů, ve kterých hnízdí. Před vlastní hnízděním se slétávají na určitá místa v pralese, kde až nesnesitelný křik tisícihlavého hejna doprovází svatební reje. Jedno z těchto míst je východní strana hory Pao de Azucar. Místo navštěvují v době, kdy rozkvétají bílé květy stromu quebracho-blanco, jehož dřevo obsahuje mnoho třísla. Slétávají se do této divoké krajiny z okruhu několik desítek kilometrů, usedají na stromy, keře i na zem. Za strašlivého křiku se tu páří a ničí veškerou zelenou vegetaci. Větve stromů se pod jejich váhou lámou, keře úplně likvidují a na zemi zůstávají jen třísky. Veškerá zvěř i ptactvo se tomuto místu vyhýbají. Svatební rej trvá po celý den a ptáci se uklidňují až pozdě v noci. Na druhý den se vzlétávají do okolí, aby založili své rodiny. Doposud není známé, jakým způsobem se určuje čas a místo těchto shromáždění, rovněž se neví, z jakých vzdáleností ptáci přilétají.

V době hnízdění jsou amazoňani velmi klidní a tišší. Jejich snůška činí 3 až 5 bílých vajíček. V přírodě se amazoňani živí různými plody stromů a keřů, bobulemi, ořechy, semeny a mladými výhonky různých dřevin.

V 70. a 80. letech minulého století byl tento druh dovážen do Evropy a USA v takovém množství (za 9 let cca 310.000 ks ), že musel být jeho odchyt a mezinárodní obchod zastaven. Lokálně byl totiž vyhuben, zejména na jihu výskytu. Dnes má úplně chybět v Córdobě a Santiago del Elstero v Argentině.

Amazoňany modročelý se doporučuje krmit pestrou skladbou potravy v průběhu celého roku.

Denně mají mít směsi semen, ve kterých bude střídavě slunečnice, lesknice, kardi, loupaný oves, čirok a proso. Neklesá teplota pod 10 °C doporučení je, podávat nabobtnalé zrniny kukuřici, pohanku, hrách, fazole, sojové boby, pšenici, ječmen, oves a čirok.

Po celý rok mají mít různé ovoce, zeleninu a zelené krmení. Podáváme je v pořadí, jak dozrávají – jahody, třešně, rybíz, angrešt, maliny ostružiny, hrozny, jablka  po celý rok  višně, okurky, hrachové lusky, rajčata, mrkev, šípky, černý bez, jeřabiny apod. Meruňky, broskve, švestky a ryngle se nedoporučují podávat, ptáci po nich trpí katary.

Pochoutkou pro ně je nedozrálé proso, senegalské proso, lesknice, pšenice, oves. Podáváme je do voliér svázané do kytic.

V zimním období mají mít jablka, pomeranče, kiwi, banány a hlavně hodně mrkve. Velice rádi mají i sušené jeřabiny a šípky a také lískové, vlašské a para ořechy.

Dětským piškotům obvykle dávají přednost, zejména tehdy jsou – li pokapané šťávou z pomerančů nebo mandarinek. Dvakrát týdně mají mít i dřevěné uhlí. Vaječné míchanice nebo suché vaječné krmivo tovární výroby jim podáváme při odchovu mladých. Vaječné míchanice připravujeme z natvrdo uvařeného vejce, strouhanky, dětských piškotů a karlovarských sucharů. Zvlhčovat je můžeme šťávou z mrkve nebo jižního ovoce.

Lord Tavistock měl ve svém chovu jednoho amazoňana modročelého lutino.

Modré peří měl bílé, zelené žluté a červené nezměněné. Jeho nohy a zobák byly masové barvy, duhovka červená. Podobného ptáka vlastnil později i jiný chovatel a z poslední doby jej ohlásil i F. Veser, který odchoval 1 kus u normálně zbarveného páru v roce 1973.

U nominátní subspecie byli odchováni kříženci

s amazoňanem běločelým (Amazona albifrons), amazoňanem zelenolícím (Amazona viridigenalis), amazoňanem modrobradým  (Amazona  festiva), amazoňanem žlutolícím (Amazona autumnalis), amazoňanem, kubánským (Amazona leucocephala) a amazoňanem žlutohlavým (Amazona ochrocephala) subsp. oratrix, auropalliata a ochrocephala.

Kříženci subsp. xanthopteryx byli odchováni s amazoňanem žlutolícím subsp. salvini.

text: Čerpáno z lit. Milana Vašíčka, Roman Strouhal - papouskov.cz