Jezevčík

Vývoj plemene s údajně až tisíc let starou historií se ustálil ve třech typech, nejstarší je hladkosrstý v různých barevných variantách.

Křížením s některým z elegantních španělů pravděpodobně vznikl dlouhosrstý jezevčík a na jeho hrubosrstém vzhledu i povaze se podepsali někteří teriéři. Každý z typů má ještě tři rázy, které se liší hmotností a obvodem hrudníku, zvlášť se posuzují standardní, trpasličí a králičí jezevčíci.

Jezevčík, v myslivecké praxi, vyniká mezi množstvím psích plemen především svým specifickým charakterem a loveckými vlohami,

traduje se o nich spousta historek. A proč mít jezevčíka? Je trochu paličatý, ale i srdečný a umí projevit lásku k člověku, kterou umí všechna plemena. Jeho chování je v kontrastu, tváří se nezávisle, a přitom pořád pokukuje po páníčkovi, čímž si ověřuje, že není sám a spolupracuje. Jezevčík je jiný a s jinými plemeny se nedá srovnat, je to malý pejsek s velkým srdcem, s velkou osobností. K využití jeho vlastností je potřeba ho respektovat, z jezevčíka není možné dělat otroka. Je vyšlechtěný pro práci pod zemí, má ostrost i odvahu a hlasitost. Z toho plyne zacházet s ním docela opatrně, nepoužívat tvrdé metody, pracovat s ním postupně a důsledně mírným způsobem, bez tvrdých zásahů.

Pracuje samostatně, jde do nory, do leče a u prasat doléhá, pro dosled spárkaté zvěře je pro myslivce nenahraditelným pomocníkem.

Václav Vochozka je lesník a myslivec a lovecké kynologii se věnuje čtyřicet let. Jeho knížky jsou dokonalým praktickým návodem pro každého uchazeče o úspěšnou práci s jezevčíkem.

Zdá se to nemožné, ale dá se podle nich i cvičit od malého štěněte, kde je třeba rozvinout a probudit všechno, co od něj jednou budeme požadovat.

Mladého pejska je třeba předvést na jarních zkouškách a na norování, není důležitá poslušnost, ale aby ukázal především hlasitost a určitou chuť a snahu, prostě ostrost.

Po jarních zkouškách norování, začíná příprava na zkoušky barvářské, je třeba ho ukáznit, aby věděl, že bude dělat jenom to, co chce pán. Začne se brát na posedy, začne se nutit k tomu, aby chodil přesně u nohy, přestane mu období, kdy si může pobíhat a dělat co chce. A ukázníme ho proto, aby až se jednou bude pracovat barvě, tak musí vědět, že z barvy, na kterou je nasazený, nesmí odejít, že to je to co musí dělat. Nesmí se nechat zlákat čerstvou stopou jiné zvěře, která tu dráhu křížila, nesmí ji dokonce ani štvát a aby zůstal na barvě, musí se nechat zvládnout pouze slovem. Příprava na zkoušky obnáší chodit s pejskem do lesa, šlapat si stopy, nebo si je i kapat a mít tu trpělivost, protože je často práce nebaví, schází, zajímají se támhle o šišku, támhle o motýlka, opravdu zachovat klid  i když pejsek nefunguje jak má.

Disciplíny jako je nahánění, slídění už většinou jezevčíci mají v sobě, lítání po lese, to je baví, jde jen o to pejska vychodit.

Musíme se s nimi vždy domluvit, navázat vztah, aby měli radost s člověkem spolupracovat. Je úžasné, když jdou po barvě, i když tam určitě mají plno pachů z lesa i plno jiných zajímavých věcí, a dokážou se soustředit přímo na stopu.

Vrchol přípravy je, pokud už máme pocit, že mu můžeme věřit, že nás dovede, že nelítá po lese, jak se stává v začátcích výcviku.

Když sejde, opravuje se sám, jiné barvy přechází, brnkne, okamžitě se nasadí a jde dál. Ale někdy jsou to nervy, když na to tak trošku začne kašlat i když víme, že ten pejsek ví, ale vždycky tam nakonec nějak dojdeme. Je radost z těch proběhaných týdnů v lese, když se na zkouškách zadaří. Ani za deště, kdy déšť smývá stopu, to jezevčík nevzdává a u správně dosledovaného kusu ukazuje svou ostrost.

Úspěšné složení zkoušek lovecké upotřebitelnosti  je předpokladem pro to nejdůležitější - skutečnou práci v myslivecké praxi, kde se teprve prokáže, že jezevčík ví, co se od něj očekává.

Aby byl mladý, nadaný jezevčík při dosledu nebo dohledávání zvěře úspěšný, potřebuje příležitost k práci. V ideálním případě se vedení psa postupně mění ve vzájemnou spolupráci sehrané dvojice, která sdílí společnou radost z úspěchu.

Typickej jezevčík, co to znamená? Paličatý, ale strašně chytrý, vyčůraný.

zdroj: Čt 1000 let myslivosti