lvíček
Historické kroky o menších psech lvího střihu s delší srstí vedou do starého Egypta, Řecka i Říma.
Během obchodování v 11. až 13. století se na lodích často přepravovala i různá zvířata. A díky tomu byli z Dálného východu dovezeni předci lvíčků do Středomoří. Následně docházelo k jejich křížení s vodními psy. A právě i díky těmto námořníkům se posléze šířili po celé oblasti Středomoří. Díky své menší velikosti se stali brzy velmi oblíbenými. Lvíčci jsou k vidění na uměleckých dílech pocházejících již z 13. století. Jedná se o nástěnné koberce, řezby, obrazy s podobiznami králů a vévodů. 
Je doloženo, že v 17. století lvíčky vlastnila rodina Medicejů, nejbohatší a nejmocnější rodina v Itálii tehdejší doby. Pokaždé byl vyobrazován jako veselý psík elegantního vzhledu. A tyto rysy jsou mu vlastní dodnes. S úpadkem aristokracie klesala i popularita lvíčků. Během 2. světové války plemeno skoro vymřelo. V té době se ale jeden majitel chovatelské stanice v Bruselu rozhodl zbavit svých psů a vypustil je na ulici. Tam je naštěstí objevila paní Bennertová a poskytla jim domov. A právě jí se podařilo chov lvíčků zachránit. Lvíček je stále považován za vzácné plemeno a v České republice jej odchovává pouze malý počet chovatelských stanic.
Lvíček má krátké, sportovně tvarované tělo.
Hlava je vůči tělu poměrně krátká se širokou lebkou. Uši jsou převislé a značně dlouhé. Oči jsou kulaté a působí inteligentním pohledem. Srst je dlouhá, hedvábná a vlnitá. Nesmí se splétat do provazců nebo kudrnatit. Podsada chybí, díky tomu lvíčci nelínají. Přípustné jsou všechny barevné rázy s výjimkou hnědé barvy. Přednost je dávána bílé, černé a citrónově žluté barvě osrstění. Při vystavování je povinný charakteristický lví sestřih. Plemeno dosahuje výšky 26 až 32 cm, toleruje se odchylka 1 cm. Lvíčci by měli vážit okolo 6 kg. Při odpovídající péči se průměrně dožívají 13 let.
Na první pohled se zdá srst náročná na péči, ale při správné struktuře srsti je údržba i u výstavního jedince snadná.
O srst by naopak nemělo být nadměrně pečováno jako 
u jiných dlouhosrstých plemen. Požaduje se totiž přirozený vzhled srsti s viditelnými vlnkami. Dostatek pohybu venku má za následek i nestejnou délku srsti, který je pro ně tak charakteristický. Korektní srst se bez větší námahy dobře kartáčuje i češe. Čistoty srsti se dociluje relativně častým koupáním za pomoci kvalitních šamponů a kondicionérů. Na výstavách je povinný tzv. lví střih, který dělá toto plemeno tak výjimečným a typickým. Ale není nutné pejska za každé situace do této podoby stříhat, pokud nemáte výstavy v plánu. Nejeden majitel ponechává lvíčkovi delší srst po celém těle. V takovém případě ale musí počítat s tím, že bude veřejností lvíček považován za roztomilého křížence.
Lvíček je velmi inteligentní, učenlivý a 
pozitivně naladěný pejsek.
Oplývá velkou hravostí a chutí do života. Je společenský a téměř vždy mile naladěný. Má rád svou rodinu a zejména svého pána. Vyznačuje se dobromyslností a přítulností. Bývají velmi klidní a štěkají zřídka. Navzdory menšímu vzrůstu není choulostivý, naopak je dosti odolný a zdravý. Výborně vychází s dětmi i ostatními psy. Má vrozené vlohy pro sport a aktivní život. Je vynikající skokan a díky tomu se výtečně uplatňuje při agility, frisbee nebo flyballu. Pohybuje se lehce, hbitě a rychle. 
Na druhou stranu nepatří mezi plemena, která vyžadují neustále pohyb. Dokáže se přizpůsobit chodu rodiny a při dostatku příležitostí k proběhnutí je to ideální pes do bytu. Plně respektuje lidskou autoritu a nemá tendenci k dominantnímu chování. Bývají snadno cvičitelní a dobře ovladatelní. Lvíček byl vyšlechtěn pro roli společenského psa a pro tuto výsadu má i veškeré předpoklady, které z něj činí luxusně vzhlížejícího miláčka, se kterým můžete ale podniknout i delší výlety. Svými výkony nezklame ani ve psích sportech a tak není nic, co by se dalo považovat za nedostatek. Snad jen ta velikost, ale to by pak nebyl správný společenský pes vhodný i do města.
text: Romana Kastlová foto: Taťána Krömerová
