boloňský psík

Za domovinu boloňských psíků je považována Itálie.

  Dodnes není jednoznačný názor ke vzniku tohoto plemene. Jako nepravděpodobnější se jeví kombinace maltézského psíka s malým bílým pudlem. Malí bílí dlouhosrstí psi jsou vyobrazováni na mnoha malbách,  jejichž původ sahá do dávné minulosti. Boloňáčci byli vysoce ceněni zhruba od 11. století. Aristokratická třída chovala tyto psíky jako společníky pro radost již v období renesance. Toto jedinečné plemeno je spojeno i s mnoha významnými jmény. Za zmínku stojí např. carevna Kateřina II., Marie Terezie nebo markýza Pompadúr. Nejednou byli boloňští psíci zvěčněni se svou majitelkou na obraze. Jejich jediným úkolem nebylo pouze zpříjemnění volného času, ale také zahřívaní v posteli. První registr čistokrevných psů se datuje ke konci 19. století a samozřejmě byl zřízen v Itálii. Následkem světových válek hrozil boloňským psíků zánik. Ale dáma z Itálie jménem Maria Persihi jako jediná ještě měla doma poslední zástupce boloňských psíků a tak mohlo dojít k obnovení plemene. Tuto náročnou práci dokončili manželé Bonnanovi a tím umožnili zrod dnes pozvolna vzrůstající hvězdy mezi společenskými psy.

Boloňský psík má čtvercový rámec těla a ocas nosí stočen nad hřbet.

Výška se pohybuje v rozmezí 25 – 30 cm. Boloňský psík váží 3 – 4 kg. Srst je dlouhá, velmi hustá a mírně odstávající od těla. Působí dojmem chomáčků. Podsada chybí, proto zástupci tohoto plemene nelínají. Srst musí být čistě bílá bez jakékoliv skvrny. Světle žlutavé znaky či odstíny jsou přípustné. Nosní houba i oči musí být černě zbarvené.

U tohoto plemene se nesetkáte v podstatě zatím s žádným typickým zdravotním problémem.

Pouze je potřeba se zaměřit na oči, které nadměrně slzí a díky tomu dochází k nežádoucímu barvení srsti v jejich okolí. Tento problém lze omezit úpravou srsti v okolí očí tak, aby nedocházelo ke zbytečnému dráždění očí a pravidelnou péčí o oči a jejich okolí.

Struktura a délka srsti boloňských psíků způsobuje její snadné zacuchávání.

Proto je vhodné každý den srst pročesat a to zejména na problematických partiích, kterými je bříško, okolí uší a prostor mezi končetinami. Výhodou je ale skutečnost, že boloňáčci nelínají a veškeré odumřelé chlupy se dostanou do kartáče během česání. Je potřeba odstraňovat osrstění v uších, aby se zde nezanášely nečistoty a nedošlo následně ke vzniku zánětu zvukovodu. Není nutné je často koupat, zaschlé nečistoty lze ze srsti následně vyčesat. Naopak má časté koupání negativní vliv na strukturu srsti. Velice důležité je čištění očí a péče o jejich okolí, jinak by se zde mohlo tvořit nehezké hnědé zbarvení vedoucí až k tlamičce.

Jelikož jsou již po dlouhá staletí chováni jako společenské plemeno,

 tak jsou velmi úzce poutáni na svého pána. Je to hravý, veselý, učenlivý a inteligentní psík, který dobře vychází s jinými domácími zvířaty i dalšími psy. Bývá vhodný i pro začátečníky, kteří si pouze musí dát pozor na jeho citlivou a křehkou povahu, která nesnese tvrdé zacházení a učení za pomoci trestů. Hodí se zejména do bytu k dětem, ale stejně tak i ke straším lidem. Má průměrnou potřebu pohybu, ale zároveň je schopný doprovázet majitele i na delších procházkách. K neznámým lidem může být rezervovaný a nedůvěřivý, ale ne agresivní.

Boloňáčci jsou věrní, oddaní a přátelští,

pro svou přátelskou a hravou povahu se hodí i na canisterapii. Díky tomu, že se rádi učí a milují pohyb, se hodí také na psí sporty jako např. agility. Zástupci tohoto plemene jsou v jádru komedianti a rádi se učí veselým kouskům, které pak s nadšením předvádí. Ne nadarmo se označují za antistresové psy, protože dokáží majitele rozesmát za každé situace. Je to pejsek, který nezkazí žádnou radost a je vždy připraven svému pánovi splnit každé přání 

taxt: Romana Kastlová  foto: canisbohemia.eu